Říjen se nám celkem rychle přehoupl do listopadu. Tento měsíc mnohé z nás nenechává klidnými. Pohled na zmoklé listí pod nohama během procházky podzimní krajinou například v zámeckém parku Schönbrunn nás může ve vzpomínkách přenést do Československa, do roku 1989. Příští týden tomu bude přesně 34 let, kdy se několik evropských států zbavilo okovů bývalých komunistických režimů a jejich obyvatelé po nekonečně dlouhých desetiletích mohli zakusit první závany svěží svobody.
Stejně tak i dnešní host Rádia Dráťák neodolal radostným zprávám o tom, co se stalo v Československu a rozhodl se vrátit do své vlasti. Dnes už význámná evropská literární vědkyně a překladatelka Ingeborg Fialová-Fürst v té době měla už nakročeno k úspěšné kariéře na germanistice v Saarbrücken – v hlavním městě německé spolkové země Sársko, ale touha vidět svou rodinu a své přátele byla silnější.
Studovat začala v roce 1981. Zpětným pohledem – už nezbývalo mnoho let k pádu železné opony. Na stranu druhou to ale v té době bylo ještě naprosto nemyslitelné.
Jelikož tedy Ingeborg Fialová-Fürst dále v tehdejším Československu studovat nemohla, jak sama formuluje: „V rychlém rozhodnutí jsem se obrátila do Spolkové republiky a zdrhla za kopečky.“ To se psal rok 1986.
„Největší hrůza je, že v Česku přestaneme rozumět svým historickým kořenům“ | Ingeborg Fialová-Fürst
Abychom mohli přijmout přítomnost, musíme nejprve pochopit minulost. Stejně tak je to i s našimi kořeny.
Ingeborg Fialová-Fürst – sama s českými, rakouskými, židovskými a polskými kořeny – zasvětila svůj nejen profesní život péči o otevřené dveře k německé a rakouské kultuře. „Je nebezpečné přestat mluvit německy,“ zdůrazňuje.
„My jsme se celou dobu za existenci Arbeitsstelle a za existenci katedry germanistiky snažili sdělit českému publiku, že tu kdysi v minulosti byla významná německy psaná a rakouská kultura, která by měla být automatickou součástí povědomí lidí, kteří tady žijí. Patří to k jejich kořenům, k jejich historii a je nebezpečné – na to jsme taky poukazovali – přestat mluvit německy, hlavně přestat rozumět němčině, protože většina – a to nepřeháním – historických materiálů historie, filozofie, dějin umění je sepsaná německy. Všechna odvětví humanitních věd vznikala v Čechách v jisté závislosti na německé nebo rakouské vědě. Všichni naši obrozenci studovali buď v Německu nebo Rakousku a většina českých intelektuálů reagovala na obor, který byl pěstován v Rakousku nebo Německu. Mnozí čeští spisovatelé až hluboko do 20. století reagovali na německou a rakouskou kulturu,“ vypráví dnešní host Rádia Dráťák profesorka Ingeborg Fialová-Fürst z germanistiky Univerzity Palackého v Olomouci, která například v roce 2018 byla jmenována členkou korespondentkou Rakouské akademie věd.
Od roku 2010 bylo možné navštěvovat tehdy nově zřízený studijní obor Němčina jako jazyk humanitních věd. V té době nebyl dostatek studentů z řad budoucích historiků, filozofů, kunsthistoriků a muzikologů, kteří by měli zájem se učit německy. Z toho důvodu vznikl tento nápad.
I když zájem o německojazyčnou kulturu spíše klesá, jsou to právě studentky a studenti germanistiky, kteří i na základě nejrůznějších pobytů v zahraničí, s sebou a v sobě přivážejí nazpět snad i nový náhled nejen na Česko.
Česká vysílání je možné si po odvysílání poslechnout také jako podcast ORF Češi Podcast na aplikacích níže: