Petr Škorpík ve Vídni žije již přes deset let. Poslední tři roky se věnuje národní inventarizaci lesů a dodává podklady pro „Grüner Bericht,“ zásadní zprávu o stavu všech lesů po celém Rakousku.
POSLECHNĚTE SI CELÝ ROZHOVOR
ORF Češi Podcast ORF SOUND
ORF Češi Podcast SPOTIFY
České a rakouské lesnictví spolu úzce souvisí historicky již z dob monarchie. Lesnatost území je poměrně podobná. V České republice máme 34% celkové rozlohy, v Rakousku je to 44%. Liší se ale vlastnickou strukturou. V Rakousku je přibližně 72% lesů v soukromých rukou, pouze 15% jsou lesy státní a 2% lesů patří obcím. Jedním z největších vlastníků lesů v Rakousku je město Vídeň. Oproti tomu v Česku máme 53% státních lesů, obecních lesů je v České republice 17% a fyzické osoby vlastní pouze 19% lesů. Lesnictví úzce souvisí s dřevozpracujícím průmyslem, v ČR je podíl na HDP okolo 3%, v Rakousku je to okolo 6% a zaměstnává 273 000 lidí a lesnictví a dřevozpracující průmysl je tak významné socioekonomické odvětví.
Funkce lesa
Význam lesa je podle Škorpíka neoddiskutovatelný. Les ochlazuje klima, do Vídně proudí čerstvý vzduch a nebýt toho, byla by Vídeň skoro neobyvatelná. Vídeň se chlubí kvalitní pitnou vodou a za tu vděčí lesním porostům, když filtrací se zachytává např. v pohoří Rax voda. Dále je to pak rekreační funkce, nikdo nemusí za vstup do lesa platit, ze zákona je dáno, že pro každého jsou lesy přístupné – jsou ale výjimky jako lesní oplocenky, oblasti postižené kalamitou nebo tam, kde se provádí lesní těžba. V národních parcích je třeba dodržovat jiná pravidla. Tam platí přísná nařízení na ochranu přírody, např. by se nemělo vstupovat mimo vyznačené stezky.
V Rakousku nám roste přes tři miliardy stromů
Zeleň na planetě roste i přesto, že se vypalují pralesy, což je velký problém pro biodiverzitu a přírodní společenstva, ale obecně máme na světě více zeleně než jsme měli třeba před 50 lety. Zemědělství je intenzivnější, což znamená, že na stejném množství půdy produkujeme vetší množství potravin a tu zbylou plochu bud zalesňujeme, nebo necháme ladem a ona nám přirozeně zarůstá lesem.
Význam biodiverzity
Zdá se, že když vyhyne jeden druh ještěrky, tak se nic zásadního neděje, ale problém je v tom, když zničíme prostředí, kde jedinec jako např. ještěrka žije. Les je vybalancovaný ekosystém a jeho funkce, které jsou důležité i pro nás lidi, může svoji funkci správně plnit pouze tehdy, je-li zachovaná drobná mozaika přírodních stanovišť, takže je v našem zájmu, abychom měli lesy pestré, stabilní a nenarušovali jsme rovnováhu.
Ochranná funkce stromů
Výraznou důležitost lesů vidíme tehdy, kdy porosty lesů např. na prudkých svazích lesů začnou vlivem změny klimatu odumírat a tím, jak se rozpadnou, tak zaniká ochranná funkce, která je v těchto místech nejdůležitější. Začnou ujíždět svahy, sesouvají se kameny, a pak vznikají zemní laviny, které mohou ohrožovat celé vesnice.
Kůrovcová kalamita
Kůrovce známe již velmi dobře. Víme, co potřebuje k životu, jak se vyvíjí. Kromě srážkovývh poměrů se mění i klimatické poměry tak metody přestávají stačit. Lesnictví ve střední Evropě trpí nedostatkem personálu, a i když máme metodu, jak kůrovce zastavit nebo usměrnit, tak nemáme lidi, kteří by to byli schopni provést.
Kácení lesů
Les se může podle zákona vykácet až minimálně po 70 letech. Tlak společnosti na dřevěné suroviny stále více roste, protože je nás čím dal víc a spotřebováváme dřeva také čím dál více. Dřevo je sice obnovitelná surovina a doroste nám, ale pokud si někdo stěžuje na kácení lesů a zároveň si chválí, jak je skvělé mít nábytek ze dřeva, tak je to alibismus. Nechce sice, aby se těžilo dříví u jeho domu, ale nevadí mu dovážení dřeva z druhé strany světa, což zanechává uhlíkovou stopu výrazně větší. Je třeba na tuto problematiku změnit pohled. Byli jsme zvyklí mít za domem dospělý les, tak teď už tam nebude a já se už asi nedožiji, že tam budou vzrostlé stromy. Les však poroste dál a ti, kteří přijdou po mně, zase uvidí jinou fázi lesa. Je to koloběh, ze kterého jsme možná vypadli a zapomněli jsme, že se vše točí podle nějakých přírodních zákonů, které nás přesahují.
Turismus a sport
Turisté na sněžnicích a skialpech někdy nechtěně poškozují stromy. Ty stromy se s drobnými zraněními dokážou vypořádat, ale dalším problémem je, že to ruší zvěř, která je jejich počínáním hodně stresovaná. Takto stresovaná zvěř ráda loupe kůru stromů a poškozené lesy pak odumírají. Škody v lesích tak stále narůstají. Podle vědeckých dat je v současné době zvěře příliš mnoho a způsobuje velké škody. Lesníci a myslivci mají dost často problém najit balanc mezi tím, kolik zvěře vlastně v lese mít.
Změna klimatu
V posledních letech zažíváme i u nás rozsáhlé požáry lesů, např. ve vápencové oblasti blízko Vídně. V těchto borovicových lesích se kumuluje jehličí, které má vysoký obsah hořlavých látek. My jsme si zvykli ve střední Evropě na to, že v lese nesmí hořet a požárům se musíme bránit, takže se nám ta vrstva vysoce hořlavého materiálu kumulovala. Požár do lesa ale patří a kontrolovaně hořet by mělo častěji. Stromy by to přežily, speciálně borovice mají silnou kůru a evolučně se i proto tak vyvinuly. Pro přírodu v nějaké míře požáry nejsou problém, ale nekontrolovatelné požáry jsou velkým ohrožením pro lidi a jejich majetek, viz vloni v Hřensku. Lidi i jejich majetek je potřeba chránit. Celkový úhrn srážek v Rakousku a ve střední Evropě není menší nebo vetší, ale to rozložení je různé a prší nám v jinou dobu, než jsme byli zvyklí. Především na jaře sucha poznamenávají mladé stromové kultury. Je to něco, co se bude měnit i nadále a je potřeba reagovat – například jinou druhovou skladbou lesů. Budeme se muset snažit nepěstovat monokultury, které dříve fungovaly, ale v současných podmínkách je to koncept již neudržitelný. Naše stromy napadají i škůdci, jako houbové patogeny, které profitují z globálního oteplovaní a výrazně ničí porosty – například jasan, jilm, olše a začíná to být znát i u javoru. Klimatická změna se děje a je to pro lidstvo velký problém, ale já to beru jako výzvu a na každý problém je třeba najit nějaké řešení. Co se týče Rakouska, kroky se podnikají, lidé se snaží, univerzity zkoumají a myslím si, že ty výsledky, které jsou vidět, tak nám dávají naději do budoucna, že si s tím jako společnost dokážeme poradit. Krajina ale určitě nebude vypadat, jak jsme byli zvyklí.