P. Václav Sládek | Životní poslání se připomínalo ve snech

V dnešním předvánočním vydání magazínu Rádia Dráťák nás Páter Václav Sládek vezme na cestu nejen do svého dětství, ve kterém se už začíná hlásit ke slovu jeho duchovní poslání, ale celkově do období před Vídní – ještě než k němu přišla rozhodující myšlenka stát se knězem.

„Čas ubíhal, šel jsem studovat na gymnázium, kde jsem znovu prožíval oslovování Bohem. Najednou jsem měl různé sny a jeden z nich byl hodně silný, na ten rád vzpomínám dosud. Bylo to mé osobní setkání s Kristem v božím hrobě. Řekl mi – splním Ti přání. Já si říkal, jaké přání, co bych od Boha mohl chtít. V té době jsem řešil otázku, co se stane, když lidská duše opustí tělo.“ Dnes večer si můžete poslechnout, zda se P. Sládkovi přání vyplnilo. Zásadní věci, ale i setkání – jak s Bohem, tak i člověkem – za ním přicházejí dodnes ve snech.

Zpráva s nabídkou stát se novým duchovním správcem české Gemeinde ve Vídni putovala za P. Václavem Sládkem tenkrát do Boru u Tachova. Vídeň jej přivítala v červenci 2019 a už v září téhož roku převzal společenství na Rennwegu. O věřící Čechy u Maria am Gestade se v té době staral vídeňský Čech P. Peter Fiala.

P. Václav Sládek původně vystudoval Stavební fakultu na Českém vysokém učení technickém, stal se vodohospodářem. Po studiích mladý stavební inženýr z Chomutova vystřídal několik zaměstnání, ale cítil, že to stále není ono:

„Zhruba v těch 30, 31 letech jsem si řekl, že už ten život chci změnit, že to není to, co mě naplňuje a že se na tu duchovní cestu chci skutečně vydat. P. Jaroslav Ptáček, který byl mým průvodcem, novicmistrem, klerikmistrem, se mě zeptal, byla to výjimka, kterou udělal jen jednou ve svém kněžském životě, a požádal mě, jestli nechci vstoupit ke Křižovníkům s červenou hvězdou. Jsem jeho jediné dítě, možná proto to pouto mezi námi je tak silné, i když tu už na Zemi není. Nedávno mě navštívil ve snu a řekl mi zásadní větu: mysli pozitivně a mluv pozitivně.“

Na své cestě ke kněžství si také P. Václav Sládek pokládal otázku, čí je to vlastně vůle stát se duchovním – zda jeho vlastní nebo boží. Odpověď se mu znovu ukázala během snu: „Sloužil jsem právě mši svatou. No a když došlo na ten hlavní okamžik té mše, kdy se proměňuje, zpřítomňuje Kristus eucharistií, tak kněz dává nad kalich a paténu ruce a svolává dary ducha svatého, aby sestoupil do těch darů. V tu chvíli mě začaly svrbět ruce, úplně vlnět a mě to až vzbudilo. Já jsem v tu chvíli věděl, že je to odpověď boží na to, že to není moje přání, ale že to je vůle jeho.“

„Po vysvěcení na kněze jsem šel do farnosti Boru u Tachova. Bylo tam krásné společenství, já na to rád vzpomínám. Žije tam také hodně Romů, říkám si, že jsem byl cikánský farář. Ten rok to byla obrovská škola a co já jsem tam prožil, to některý kněz ani za deset let neprožije,“ říká na závěr dnešního povídání P. Václav Sládek. Na pokračování rozhovoru – příště především o jeho vídeňském období – se můžete těšit v jednom z příštích lednových Dráťáků.

Páter Václav Sládek Vám, milé posluchačky a milí posluchači, přeje, abyste si všichni užili vánoční čas v klidu a pokoji a hlavně v lásce: „Věřím, že si ten vánoční čas užijeme v klidu, pokoji, bez stresu a hlavně ve společenství, ať lidí – vlastní rodiny nebo přátel, nebo také toho našeho společenství věřících, ale celkově ve společenství, které je naplněno skutečně láskou. To, co vyznáváme ústy, abychom cítili i v srdci a promítali do našeho života nejen o Vánocích, ale celý rok.“

Oslava 1100 let od mučednické smrti sv. Ludmily | Návštěva otce biskupa Pavla Posáda | Rádio Dráťák | 27.9.2021

Vysíláním Vás provede Pavla Rašnerová. Zprávy a pozvánky připravila Katarína Ugróczi.