Společně s návštěvníky a později už účastníky vytvořil 9. září v galerii Českého centra v Herrengasse „Zátiší s půllitry piva“. O první „výkop“ (rozuměj usazení) půllitru do vznikající pivní krajiny se postarala fotbalová legenda Antonín Panenka.
V době komunistického režimu v bývalém Československu hrozilo během tvorby podobných uměleckých cvičení jak autorovi, tak účastníkům zatčení tehdejší policií, což se také v roce 1967 stalo.
„Jmenuje se to Zátiší a žánrově je to něco mezi zátiším a land artem. Jde o to, že když přinesou v hostinci pivo, tak vznikne rovina piv a ti lidé tam dělají optické šumy, tak je třeba je halucinovat negativně, jak nás to učil Salvator Dalí a pak zbyde jen to pivo a to se transponuje někam jinam, z té hospody ven – na křižovatku, na nábřeží a teď už dokonce – nedovedete si představit mé pocity – i do galerie,“ vypráví básník, filosof, esejista a výtvarník Eugen Brikcius.
Reportáž můžete zhlédnout také v našem televizním magazínu České Ozvěny a Slovenské Ozveny v neděli 10. října, který začíná ve 13:05 hod. na ORF 2 Wien.
Panenka jako básník a výtvarný umělec
Kukuřičné pole blízko fotbalového hřiště a v něm zatoulaný míč kdesi v Burgenlandu daly vzniknout přátelství Eugena Brikciuse a Antonína Panenky. V aktuálním Dráťáku uslyšíte jak celou tuto historku, tak také to, proč Brikcius zapojil do svého nejnovějšího happeningu právě mistra Evropy z roku 1976:
„On není jen básník, ale také výtvarný umělec, a proto ho zapojuji do svých výtvarných akcí a to, co prováděl na hřišti, ještě spíš než báseň, ale báseň to byla taky, patří do dějin českého výtvarného umění.“
Antonínu Panenkovi věnoval Brikcius také film, ve kterém bylo a je jeho umění na hřišti jasně patrné. Premiéru měl právě ten večer v Českém centru.
Rakouská média přejmenovala klub na FC Panenka
Z Bohemians do Rapidu přešel rodák z Vinohrad v roce 1981. Během své vídeňské éry se mu podařilo vyhrát dvakrát rakouskou ligu a jednou rakouský pohár. Jak vypadala jeho česká Vídeň, když právě nebodoval na hřišti, to už Vám povypráví Antonín Panenka sám:
„Snažil jsem se hrát pro lidi a když ty lidi vycítili, že to člověk myslí dobře a že to hraju pro ně, tak je u nich oblíbený a to si myslím, že bylo moje největší vítězství, že mě ti lidé tady měli rádi,“ vzpomíná na čas strávený v FC Rapid Antonín Panenka.
„Ten život ve Vídni, těch čtyři a půl roku, kdy jsem tady byl s rodinou, tak musím říct, že to byly nejkrásnější léta mého života, protože jsem měl hodně času na rodinu. Tady jsme trénovali podstatně méně než v Československu.“
Netrvalo dlouho a v rakouských médiích se místo fotbalového týmu FC Rapid začalo objevovat jméno FC Panenka. Každému úspěchu však předchází náročný start.
„Já jsem do Rakouska přicházel s tím pocitem, že jsem neuměl slovo německy. Tenkrát se v Československu tyto jazyky nepreferovaly. Lidé se angličtinu, němčinu museli učit tajně. V začátcích mi pomohl hodně pan Josef Kadraba,“ vypráví Panenka dále.
Pobyt ve Vídni Panenkovi mnohé dal, ale také vzal. Rozdíly mezi zeměmi nejvíce kontrastovaly při přejíždění hranic a také na hřišti: „Když člověk přejel hranice a dostal se do Rakouska, tak najednou měl ten pocit svobody, volnosti.“
I když bylo ve Vídni Antonínu Panenkovi v první polovině 80. let nabídnuto rakouské občanství, návrat do vlasti zvítězil.
„Nedokážu si představit, že bych tenkrát vykonávala diplomacii“ | Ivana Červenková
Spáry bývalého totalitního režimu v Československu častokrát velmi silně ovlivňovaly také dění v zahraničí, na československých ostrůvcích. O tehdejší situaci na Velvyslanectví vypráví Ivana Červenková, velvyslankyně České republiky ve Vídni:
„Dnes jsme se jen útržkovitě o tom období bavili a mně stačila historka, když pan Panenka poslal svého syna do rakouské školy a za dva dny mu bylo nařízeno, že není možné, aby se stýkal s rakouskými dětmi, že to dítě musí z té školy vzít. Nedokážu si představit, že bych v té době vykonávala diplomata. Diplomacie je o komunikaci s tím přijímacím státem, o tom, dostat se co nejblíže lidem a tvořit vzájemné vztahy.“
Výstava je k vidění do 29. října
Výstavu „Eugen Brikcius | Umělecká cvičení 1966-1970“ v galerii Českého centra, kterou kurátoruje Zuzana Brikcius, můžete osobně navštívit ještě do pátku 29. října a nasát tak atmosféru happeningů jednoho z prvních signatářů Charty 77, který se ihned v lednu 1980 rozhodl využít nabídky kancléře Bruna Kreiského a vystěhoval se do Rakouska.
Eugen Brikcius | „Byl jsem svědkem své tvorby“ | Rádio Dráťák | 22.3.2021
Vysíláním Vás provede Pavla Rašnerová. Zprávy a pozvánky připravila Katarína Ugróczi.