Film „Bílá nemoc“ | Blížící se výročí konce druhé světové války
On demand | Rádio Dráťák | 6.5.2019
Nacistická rasová ideologie měla na svědomí dodnes nepochopitelné masové vraždění - především židovského, slovanského a romského obyvatelstva.
Rádio Dráťák Magazín
6.5.2019 | 21:10 | Radio Burgenland Livestream
Ve Vídni si připomeneme konec těchto zvěrstev s památkou na ty, o jejichž osudu rozhodl někdo jiný, protiválečným snímkem „Bílá nemoc“. Za historiky Janou Stárkovou a Michalem Franklem se do vídeňského Wiesenthalova institutu pro výzkum holocaustu vydala Pavla Rašnerová.
Národní filmový archiv
Doktor Galén | Hugo Haas v „Bílé nemoci“
Idealizace první republiky | Michal Frankl
Film „Bílá nemoc” z roku 1937 vznikl na motivy stejnojmenného dramatu Karla Čapka (1890 – 1938), který vypuknutí další války předvídal. Nastupující fašismus se v díle odráží jako více než možná hrozba v období konce první republiky, která dnes bývá často idealizovaná. Tuto dobu mají mnozí v paměti spojenou s modelem demokracie a s osobností Tomáše Garrigue Masaryka. V letech 1920-37 sice v Československu panovalo relativně tolerantní klima, avšak antisemitismus nezmizel nadobro. Národnostní menšiny dokonce ani neměly možnost vstupovat do politického procesu republiky.
Ústav pro studium totalitních režimů
Michal Frankl | VWI
„První republika byl také stát národní. Byl to stát, který byl postavený na nacionalismu a který postuloval dominanci státního národa, toho konstruovaného československého národa a už z definice všechny menšiny měly v něm problematickou pozici, a to se týkalo i Židů, i když Židé jsou často chápáni jako státotvorná, věrná skupina v tom meziválečném období. Není náhodou, že první republika začala i skončila velkou vlnou antisemitismu,“ vypráví náš dnešní první host magazínu Rádia Dráťák - historik Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd ČR Michal Frankl, který je právě na vědeckém pobytu na vídeňském Wiesenthalově institutu pro výzkum holokaustu.
Vzpomínkový večer v Českém centru Vídeň
Při příležitosti výročí konce druhé světové války pořádá České centrum Vídeň ve spolupráci s vídeňským Wiesenthal institutem pro výzkum holocaustu vzpomínkový večer, v rámci nějž se bude promítat právě film Bílá nemoc, o kterém se budeme bavit s dnešními hosty Rádia Dráťák. Ti budou přítomni i při promítání tohoto protiválečného snímku zítra, v úterý 7. května, na Herrengasse 17, v prvním okrese. Začíná se v 18:00 hodin.
Návrat českého antisemitismu | 30. léta první Československé republiky
„Ten český antisemitismus se ale vrátí velice silně právě na konci 30. let v době, která odpovídala Čapkovým obavám a té Bílé nemoci a vyvrcholí za druhé republiky po Mnichovské dohodě. Český antisemitismus vzrůstal zejména od poloviny 30. let pod vlivem nacistického Německa a i ostatních států ve střední a středovýchodní Evropě. Stoupal i s tím, jak se zostřovaly reakce na židovské uprchlíky. Zatímco v roce 1933 mohli židovští uprchlíci celkem volně přicházet z Německa, jejich problém byl, jak zůstat, jak dostat povolení k práci atd. V roce 1938 po anšlusu Rakouska naopak Československo stejně jako jiné země uzavírá své hranice pro židovské uprchlíky a to se stane ještě před Mnichovskou dohodou, ještě za té poměrně stabilní první republiky a vlastně ne moc daleko od zfilmování Bílé nemoci,“ hovoří český historik Michal Frankl, který se zabývá především výzkumem holokaustu a uprchlickou politikou zemí střední a východní Evropy ve 20. století.
Národní filmový archiv
Maršál | Zdeněk Štěpánek a maršálův pobočník | Ladislav Boháč v „Bílé nemoci“
„Hlavní roli ve filmu i v divadelním provedení ztvárnil Hugo Haas, který vedl taky režii. Hugo Haas, jeden z nejzajímavějších talentů první republiky, který byl samozřejmě také potom postižen politickým vývojem, patřil k prvním, kteří byli začátkem roku 1939 vyhozeni z (pražského Národního) divadla, ale naštěstí se mu podařilo opustit zemi. Jeho bratr Pavel Haas, známý komponista, byl jako tisíce jiných deportován a zavražděn v koncentračním táboře,“ vypráví historička Jana Stárková o nešťastných událostech, provázejících osobnosti okolo snímku Bílá nemoc.
Jana Stárková | Čapkovo dílo jako zrcadlo vývoje v Československu
Naším dalším hostem dnešního magazínu Dráťák je historička Jana Stárková z vídeňského Wiesenthalova institutu, který společně s Českým centrem Vídeň zítra pořádá promítání právě tohoto snímku: „Zabývat se Karlem Čapkem je zajímavé již z toho hlediska, že je to svým způsobem zrcadlo kulturního, intelektuálního, ale především taky politického vývoje Československa ve 20., 30. letech. Bílá nemoc je drama, kde lékař doktor Galén objeví lék proti nové smrtelné nemoci, která se projevuje malými bílými skvrnami. Doktor Galén léčí především chudé a odmítá léčit bohaté a mocné. Především ty ne, kteří jsou zodpovědni za válečné konflikty. Bílá nemoc je manifest, kde velmi silně autor podtrhuje, že je správné neléčit ty, kteří se provinili nebo se nadále hodlají proviňovat tím, že podporují válečné konflikty, investují do zbraní. Čapek tu odůvodňuje, proč je správné odsoudit k smrti ty, kteří jsou vinní.“
orf | pavla rašnerová
Historička Jana Stárková | VWI
Jednou z hlavních postav filmu „Bílá nemoc“ je maršál, kterého ztvárnil herec Zdeněk Štěpánek. Uzurpátor chce zahájit válku a až nápadně se podobá reálnému fašistickému diktátoru. Snímek vyobrazuje, co vše se může stát v následku touhy po rozpoutání války a touhy jedince po absolutní moci.
Spisovatel Karel Čapek začal hru „Bílá nemoc“ psát již v letech 1935-36. Velké nadšení u publika a také silnou odezvu u literárních kritiků vyvolala i za hranicemi Československé republiky. Avšak ne všichni byli s jeho politickými názory srozuměni. „Samozřejmě angažmá pro politiku prvního prezidenta Československé republiky T. G. Masaryka a jeho úzký svazek také s Edvardem Benešem ho vystavovalo kritickým palbám ze strany čím dál tím víc se fašismu naklánějícím politickým silám. Mnozí mu nezapomněli jeho iniciativy, například páteční setkání částečně v jeho vile a jeho bratra Josefa, které navštěvoval také T. G. Masaryk, ale také jeho úzký vztah k Edvardovi Benešovi, pozdějšímu prezidentovi,“ popisuje historička Stárková osobnost Karla Čapka mimo literární svět.
ČTK
T. G. Masaryk s Karlem Čapkem
Revoluční a nesmrtelný Karel Čapek
Předčasná smrt Karla Čapka – 25. prosince 1938 – na plicní edém přišla několik měsíců před samotnou okupací Čech a Moravy nacistickým Německem. V té době již gestapo plánovalo jeho zatčení. Čapkův pohřeb se stal jednou z prvních větších demonstrací vůbec proti vyvíjejícímu se nedemokratickému režimu.
Vydavatelství Fr. Borový
Díla Karla Čapka jsou jak revoluční, tak nesmrtelná i dodnes v době, kdy bychom na minulost zapomínat neměli.
Rozhovory s Michalem Franklem a Janou Stárkovou pro Vás připravila Pavla Rašnerová a zazní v dnešním vysílání magazínu Rádia Dráťák, 6. května, od 21:10 hod. na Radiu Burgenland. Moderuje Tereza Chaloupková.