Petr Havlík | Pražské jaro ovlivnilo celou jednu generaci

„Byla to doba obrovských změn,“ říká o období pražského jara dnešní host magazínu Dráťák vídeňský ekonom Petr Havlík, poslední z českých pamětníků, které jsme zpovídali k 50 letému výročí pražského jara.

On demand | Rádio Dráťák | 14.5.2018

Pražské jaro zastihlo dnešního hosta magazínu Dráťák v jeho 18 letech. Jak sám říká, období pražského jara pro něj neznamenalo jen nádech, ale to opravdovou vlnu svobody. Jako mladý student ve třetím ročníku na gymnáziu zakoušel nově příchozí trendy a proudy ze západu a byl jimi více než nadšen.

„Nádech svobody zanechal na celou moji generaci velmi silný vliv. O to horší bylo probuzení do té reality po srpnu 68. roku. A co bylo nejhorší byl takzvaný proces té normalizace,“ říká Petr Havlík. Jelikož on sám neodešel hned po srpnu 1968, jak původně zamýšlel, ale do Vídně se dostal až v roce 1980, ví o čem mluví.

Normalizace a šeď 70.let

„Spousta lidí byla vyhozená z práce, ať už to bylo na vysokých školách, v akademických institucích nebo v divadlech a novinářských redakcí. Ten proces byl velmi tvrdý. Vedlo to k tomu, že se společnost rozdělila. A tohle všechno vedlo k tomu určitému cynismu, k tomu, že se víceméně lidé uzavírali do sebe, k odcizení od společnosti, k rezignaci na společenský vývoj a to jsou podle mě faktory nebo jevy, které ovlivňují českou společnost dodnes,“ tvrdí Petr Havlík.

V Rakousku žije od roku 1980. Dnes osmašedesátiletý Petr Havlík pracuje jako renomovaný ekonom ve Vídeňském institutu pro mezinárodní hospodářská srovnávání a specializuje se na střední a východní Evropu.

Po příhodu do Vídně mu byla znalost československých reálií výhodou, když zpracovával analýzy československého hospodářství. Za což byl ale jeho nový domovský ústav „Wiener Institut für internationale Wirtschafstvergleiche“ tehdejším československým režimem považován za nepřátelskou a kontrarevoluční organizaci.

Krom angažování se v Kulturním klubu Čechů a Slováků ve Vídni za sebou Petr Havlik po příchodu do Vídně spálil téměř všechny československé mosty. „V roce 1980 byla ta představa, že ten režim přestane za 10 let existovat nepředstavitelná. Takže já jsem se vědomě snažil se integrovat v Rakousku co nejvíce a co nejrychleji, a omezit styky s Československem na minimum. Ty kontakty byly omezeny jen na rodinu.“

„Ten vývoj v sedmdesátých letech mně víceméně přivedl k tomu, že jsem si řekl, že v tom systému žít nemůžu a že odejdu do zahraničí.“ Ve Vídni byl podle svých slov velmi dobře přijat. „Musím říct, že jsem velmi vděčný za to přijetí z rakouské strany. Dostal jsem tehdy relativně brzo politický azyl, po 3 měsících. Dostával jsem nějakou malou podporu finanční plus jsem dostal možnost relativně levného ubytování,“ vzpomíná Petr Havlík.

Dnešním vysíláním magazínu Dráťák končí náš rozhlasový seriál s vídeňskými pamětníky pražského jara. Sérii zajímavých rozhovorů si můžete připomenout v reportáži, kterou odvysíláme 10. června v rámci dalšího televizního vysílání Českých a slovenských ozvěn a která téma pražského jara v období před sovětskou invazí shrnuje.

Dnešní pořad, kterým vás provede Pavlína Woodhams, připravila Tereza Chaloupková. O úvodní novinky se postarala Pavla Rašnerová.