Století s Českým srdcem | Oslava jubilea v Komorní opeře

Před sto lety se Evropa nacházela ne zrovna v jednoduchém období. Začátkem roku 1918 byl konec první světové války ještě v nedohlednu. Bída, nedostatek a vyčerpání vládly i ve Vídni, menších rakouských městech a na venkově. Mezi těmi, kteří potřebovali pomoc, byly i tisíce českých a slovenských dětí, které neměly kam jít a stejně tolik žen, které marně čekaly na své muže.

On demand | Rádio Dráťák | 25.6.2018

Na základě toho vznikl spolek České srdce, československá sociální péče v Rakousku. Dnes se jeho náplň sice změnila, ale to, co zůstává, je neutuchající podpora aktivit české menšiny, při čemž je srdce vždy na správném místě.

Věra Gregorová | „I have a dream“

„Někteří hledí do budoucna s optimismem, jiní s obavami, ať už však budoucnost skrývá cokoliv, popřejme dnes Českému srdci mnoho zdaru i v další etapě jeho existence. Mám představu - to je podporovat obrození a omlazení v spolcích. Slyšeli jsme, že se musí táhnout za jeden provaz. Naděje a snaha jsou. Spolky, které mají sídlo a aktivity v Drachengasse a ve Vídni, můžou v prostorách, najatých Českým srdcem, postupně posílit, aby získaly samostatnost. Nechci zneužívat výrok ,I have a dream’, ale mám naději, že se to podaří,“ říká Věra Gregorová, současná předsedkyně spolku Českého srdce. Už její babička, Anastásia Gregorová, jedna ze zakládajících členek, hrála významnou roli především při pomoci dětem a ženám.

České srdce | Pobyty dětí v Československu

V současnosti podporuje „České srdce“ ostatní české spolky či i samo pořádá buď své kulturní pořady nebo také každoročně Den matek či společnou oslavu Vánoc. Pro mnoho dětí, které vzalo České srdce pod svá ochranná křídla a které mezitím dospěly a samy založily své rodiny, je tento spolek již neodmyslitelnou součástí jejich života, a to i dnes. Na své dětství zavzpomínala i Hana Kostohryzová, která vede odbor Českého srdce v 17. okrese: „Po [druhé světové] válce jsme měly výjezd a já myslím, že to zprostředkovávalo České srdce, a to jsem byla s mojí sestrou v Brně u hostitelky. Tam se nám dařilo velice dobře. My jsme ve Vídni tenkrát neměly tolik možností. Paní hostitelka měla restauraci a my jsme bydlely na okraji v nějaké vile a denně jsme do té restaurace chodily, aby jsme se tam u ní najedly.“

Magdalena Uhrová | „České srdce, to je taková útulna“

Během slavnostního večera byl předán diplom dlouholetému a zasloužilému, dnes již bývalému, předsedovi Českého srdce – Jiřímu Uhrovi. Naše redakce rádia Dráťák si v tento významný den povídala i s jeho manželkou, Magdalenou Uhrovou, v jejíž rodině se češství předává již po generace. České srdce je pro ni i v současnosti živoucí: „Po válce jsme dostávali o Vánocích, to bylo v dvacátém okrese, se sešla menšina, co tady ještě byla a to děti dostaly balíčky s jablíčky a sladkostmi. To mi bylo asi šest roků. Byla taky káva a tak pohoštění. České srdce pomáhalo, tady nikdo jiný na nebyl, kdo by se staral nebo býval měl zájem. České srdce, to je taková útulna. Tam se všichni setkávají, spolu pracují právě pro to dobrý, pro to češství. Doufáme, že to půjde dál, snažíme se. Po válce se taky myslelo, že to nepůjde a šlo to zase dál. Byl to vždycky takový domov.“

Meziválečné období je pro České srdce spojené s velmi aktivní činností. Tenkrát bychom našli v každém vídeňském okrese jeden odbor a to i za hranicemi města. Za spolkem stály tisíce členů a také řada přispěvovatelů. Charitativnímu spolku se ve Vídni podařilo vybudovat ohromnou pomocnou síť, kde pláč ustával a měnil se na radostný smích.

Petr Seďa | České srdce jako záruka na budoucnost

K němu později dopomáhala také hřiště a stadion Českého srdce v 10. okrese. Ten ze vzpomínek vídeňských Čechů nevymizel – i pro Petra Seďu je bývalý český stadion místem, kam se jeho myšlenky chodívají potěšit: „Jako malej kluk, to už je hodně desetiletí, jsme cvičili na Českém srdci jako Sokol, případně mládež. Byly tam slavnosti a mimo jiné přišel taky bývalý prezident Körner. My jsme ho neznali jako malí kluci. Říkali jsme: ,Ten děda je veselej, ale nechce do branky,’ jak jsme hráli kopanou a pak jsme se dozvěděli léta později, že to byl spolkový prezident. Mimo jiné tam hrál taky sportovní klub Slovan kopanou, tam byl můj táta funkcionář. To byl sportovní spolek mimo Sokol. Také jsem hrál divadlo, což sponzorovalo České srdce. Bylo to v Lidovém divadle, kde bylo přes tisíc diváků v sále a já si pamatuju, že museli přidat extra tramvaje pro diváky na ta česká představení. Není to jen nostalgie, ale taky záruka na budoucnost.“

Radost při 100. výročí Českého srdce přichystal i folklórní soubor Marjánka nebo Českoslovanský zpěvácký spolek ve Vídni Lumír.

„Hřiště Českého srdce - to bylo naše mládí“

Vídeňský Čech Jaroslav Kolář, který se v současnosti angažuje především pro Literární kroužek, zavzpomínal na to, jak jako chlapec pobýval nějaký čas v ozdravovně Českého srdce: „Od dětství jsem chodil do Českého srdce na ozařování, to bylo ještě v 15. okrese. Já jsem si ho vždycky vážil - například české divadlo Barák, Máj - tam jsem taky zčásti vystupoval. Hřiště Českého srdce bylo naše mládí. Spolek České srdce je jeden ze stožárů české menšiny. O tom se nediskutuje, to je samozřejmý.“

I přes nelehkou poválečnou dobu a také zvraty v Československu, které ovlivnily menšinový život v Rakousku, tluče České srdce v novém tisíciletí i nadále – klidně, ale zároveň stále silněji.

Artikel auf Deutsch | 5.12.2018 | Ein Jahrhundert mit dem Tschechischen Herzen | Jubiläumsfeier in der Kammeroper

Českému srdci a všem, kteří se o něj každý den zasazují, přejeme do dalších let jen to nejlepší!

Celé vysílání si poslechněte v magazínu Dráťák. Připravila jej Pavla Rašnerová a provede Vás jím Pavlína Woodhams. Autorkou novinek je Tereza Chaloupková.

• 28.08. České srdce | „Včera a dnes“ s Věrou Gregorovou

12.12.2016 | Pomoc slabším – České srdce
19.12.2016 | České srdce slavilo Vánoce s Lumírem
07.08.2017 | Věra Gregorová | Hotel Post
05.02.2018 | Schůze Menšinové rady | Vyhlídky v roce 2018
09.02.2018 | Přípravy oslav k 100. výročí Českého srdce ve Vídni

Link

České srdce | Československá sociální péče v Rakousku