Markéta Hejkalová na rezidenčním pobytu v MuseumsQuartier
On demand | Rádio Dráťák | 18.3.2019
orf | pavla rašnerová
V jejím vídeňském studiu a v Českém centru Vídeň, kde svým literárním čtením završila svůj pobyt, se s ní potkala Pavla Rašnerová.
Rodinná i česká historie vůbec
Náplní pobytu Markéty Hejkalové je především napsání podstatné části jejího nového románu. Půjde jak o rodinnou, tak i českou historii vůbec. Manželův dědeček Josef Hejkal v roce 1925 koupil a začal provozovat obchod s potravinami v Havlíčkově Brodě. Avšak brzy po komunistickém puči byl v únoru 1948 znárodněn. Rodina jej získala nazpět v restituci až na konci roku 1990 a od té doby manžel spisovatelky Martin Hejkal obchod provozuje. Společně v Havlíčkově Brodě pořádají i již zmíněný knižní veletrh a vedou nakladatelství.
orf | pavla rašnerová
orf | pavla rašnerová
„Druhou částí literární rezidence je to, že bych ráda našla rakouského nakladatele pro mou knížku ‚Měj mě rád/a’, protože ta se k Vídni hodně vztahuje. Je to román delší než století. Začíná 1902 a končí v roce 2017. Jsou tam čtyři hlavní postavy a z toho jsou dvě fiktivní a dvě skutečné. Jednou z nich je Johanka, dívka z české rodiny ve Vídni, která se vdá po první světové válce, respektive na konci 20. let do Československa za českého spisovatele a sdílí s ním pak jeho osud. On je v 50. letech zavřený a ona se nemůže dostat z Československa, ale po té Vídni pořád touží,“ vypráví Hejkalová.
Markéta Hejkalová a Evropská unie
orf | pavla rašnerová
Markéta Hejkalová ve studiu MQ, Writer-in-Residence Studio Central & Eastern Europe
Dívá se na svou ženu, a cizota v jeho očích se rozpouští. Naivní a spravedlivá Johanka z Arku! „Tos neměla, Johanko,“ řekl mírně, a Johanka se vyděsila. Spisovatele, jeho kamarády, zatýkali už od začátku roku, ale až dosud byli všichni zatčení z Prahy, z centra dění. Oni by v brněnském závětří možná přežili, než tohle nesmyslné řádění skončí. Mohli by doufat, že Václava přehlédnou, nezařadí do žádné protistátní spiklenecké skupiny. Nic neudělal, a že zatkli někoho, kdo vydával u stejného nakladatele, a jiného, kdo psával do stejného časopisu, to by ještě nemuselo nic znamenat. Komunisti přece už nemůžou dlouho vydržet. Do švestek… „Ale já jsem psala spíš o mamince ve Vídni. Že je nemocná a že se o ni musíme starat,“ brání se tiše, nepřesvědčivě. „Johanko,“ zopakoval Václav mírně. A bezmocně. Čím ji má utěšit? „Víš, jak jsem byl minulý týden na Pálavě…“ začal rozpačitě, „tak jsem chtěl přejít,“ skoro zašeptal. „Do Rakouska?“ podívala se na něj ohromeně, i v jejím pohledu se rozpouští cizota a podezírání.
Úryvek z díla „Měj mě rád/a“ (Nakladatelství Hejkal, 2017)
„V mém dětství byla Vídeň dál jak Vladivostok,“
vzpomíná spisovatelka Markéta Hejkalová na život v bývalém Československu. V té době se to zdálo naprosto nereálné, že by se do Vídně jednou dostala a dnes tu sedí u svého pracovního stolu ve studiu MuseumsQuartier s výhledem na Mariahilfestraße. Působí, jako by součástí tohoto města byla již mnohem delší dobu než pouhý měsíc, kdy ji naše redakce navštívila:
„Vídeň pro mě není cizí. Já myslím, že pro žádného Čecha vlastně není cizí, že přece jenom jsme byli součástí jedné říše. Vídeň byla hlavním městem Rakousko-Uherska. Postava Johanky má reálný základ. My jsme trávili prázdniny v rodné chalupě mojí babičky na Kadeřavci u Turnova a ona mi vždycky vyprávěla, že tam na letní byt jezdila rodina z Vídně - pan rada Štika a ta holčička se jmenovala Bedřiška Štiková a mně to jako dítěti, vyrůstajícím v komunistickém Československu, nešlo vůbec do hlavy, jak to, že někdo z Vídně jezdil do toho Turnova. V mém dětství byla Vídeň dál jak Vladivostok. Vídeň byla oddělena železnou oponou a ještě to bylo tak trochu schizofrenní. Mohli jsme se dívat na vídeňskou televizi, já jsem se kvůli tomu začala učit německy. Věděla jsem, že to město je a zároveň jsem netušila, že se do něj někdy podívám.“
orf | pavla rašnerová
„Nezapomenu na prosinec 1989, kdy Rakousko udělalo velmi vstřícné gesto. Jednak zrušilo víza asi na 14 dní a tady byly zadarmo tramvaje, zadarmo muzea pro Čechy, tak sem proudily kolony. My jsme sem s mužem jeli starou Škodou. Jeli jsme asi čtyři hodiny, protože byla taková kolona lidí, kteří se sem valili jenom na jeden den,“ popisuje jednu ze vzpomínek na Vídeň Markéta Hejkalová.
Hrdinky ženy v cizině
Pro její tvorbu jsou často typické literární hrdinky – ženy, objevující se v cizině. Poslechněte si, jaký to má důvod a zda to nesouvisí i s cestováním samotné autorky: „To není náhoda. Moje úplně první knížka se jmenovala ‚Ženy a cizinci na konci tisíciletí’ a ta se odehrávala ještě částečně za ‚totáče’ před 89 a tehdy byl takový fenomén, že české dívky se toužily vdát do ciziny. Ono se to hodně odsuzuje, zlatokopky atd., ale to nebyla jenom touha po nějakém materiálním zlepšení, ale tam byla i touha po svobodě, protože to byl jediný způsob, jak se legálně dostat na západ. Dále to souvisí i s mým životem, protože já jsem jednak žila určitou část života ve Finsku, pak jsem také hodně cestovala a to možná souvisí i s tím, že jsem právě do toho roku 89 žila za železnou oponou.“
Markéta Hejkalová a postavení spisovatelek v ČR
orf | pavla rašnerová
Výběr tvorby Markéty Hejkalové
orf | pavla rašnerová
Josef Haslinger
Završení dvouměsíčního pobytu
Literární večer se čtením z románu „Měj mě rád/a“ zahájil rakouský spisovatel Josef Haslinger, jehož babička pocházející z Brna, byla inspirací jedné z postav právě tohoto románu.
Markéta Hejkalová tak v Českém centru Vídeň úspěšně a s velkým aplausem zakončila svůj dvouměsíční umělecký rezidenční pobyt.
Autorku navštivte spolu s naší redakcí v jejím uměleckém studiu ve Vídni, v neděli - 14. dubna od 13:05 na ORF2 – v rámci programu „České ozvěny | Slovenské ozveny“
„Napsala jsem ještě víc než jsem chtěla. Mně se přihodila spousta hezkých věcí. Vídeň mě fascinovala. Setkala jsem se tady s velmi milými lidmi, kteří mi vycházeli vstříc. Nikdy jsem nezažila ani náznak nějakého nepřátelského vztahu k Čechům, ba naopak. Možná se vrátím do Vídně už na podzim na knižní veletrh Buch Wien a pokud má knížka, kterou jsem tu představovala, by v Rakousku vyšla, tak bych se vrátila i na její uvedení, ale to je ještě ve hvězdách, ale doufám, že ve Vídni nejsem naposled,“ hodnotí svůj literární rezidenční pobyt spisovatelka Markéta Hejkalová.
orf | pavla rašnerová
Markéta Hejkalová a Mojmír Jeřábek | Ředitel Českého centra Vídeň
orf | pavla rašnerová
Pavlína Böhmová-Lössl, Helena Basler | Kulturní klub Čechů a Slováků v Rakousku a Markéta Hejkalová
Magazín Rádio Dráťák si můžete naladit dnes na Radiu Burgenland od 21:10 hod. Rozhovor s Markétou Hejkalovou připravila Pavla Rašnerová. Vysíláním Vás provede Tereza Chaloupková.