Za Českou republiku letos představily své nejnovější romány dvě uznávané spisovatelky, a sice Alena Mornštajnová a Zuzana Kultánová.
Obě dvě budou hosty letních Dráťáků.
Jak si vzpomínáte na první ročníky festivalu? Co pro Vás bylo důležité, koho do Vídně pozvat?
Musím říct, že si velmi dobře vzpomínám na první ročník. První ročníky vždy moderoval Ludvik Kavin, tak to bylo trošku jiné. Pavlína Amon to vše připravovala, a to velmi dobře a emotivně. Když zavzpomínám na všechny ročníky, například byl u nás dvakrát Jiří Hájíček z Českých Budějovic a dvakrát Márius Kopcsay z Bratislavy. Také maďarští autoři byli vždy důležití, například dvakrát u nás byla Krisztina Tóth.
Na co jako organizátor kladete hlavní důraz, když autory vybíráte i co se týče jazykových kombinací?
Hlavní důraz spočívá v tom, že jsou to aktuální autoři a dále také v tom, že představujeme ty, kteří ve Vídni ještě nevystupovali. Na druhé straně máme už nějakou kontinuitu. Například Vladimír Balla je velmi plodný a zajímavý autor. Loni jsme tu měli jeho nejnovější knihu a letos už má další.
Co se týče vídeňských, popřípadě rakouských autorů, je pro Váš festival relevantní, aby tam byl přesah i do jiné kultury?
Ti autoři, kteří naše pozvání na festival přijmou, mají blízko k Centropě. Je samozřejmé, že souhlasí jen ti, kteří jsou s ní nějak propojeni.
Co je ve Vašich očích Centropa a literatura Centropy?
Centropa je evropský region, který má svůj pevný obrys. Tento region chceme návštěvníkům přiblížit, protože ve Vídni obecně není moc známé to, že Bratislava a Brno jsou literární střediska a že jsou tak blízko od nás. To bych byl rád, kdyby se lidem dostalo více do povědomí a aby zkrátka věděli, že tato města patří dohromady.
Na druhé straně je to komplikované. Centropa je zčásti maďarská a maďarský živel se z pohledu jiných literatur opravdu ztrácí. Téměř nikdo neví, že Bohumil Hrabal je také důležitý pro maďarskou literaturu. Dále například spisovatele Pétera Esterházyho začínají v Česku a na Slovensku teprve objevovat a do svých jazyků překládat.
Já jsem se tím zabýval a německý Esterházy je úplně něco jiného než Esterházy maďarský. Už jen ty knihy jsou velmi odlišné. On stále vydával objemné knihy a v němčině to vše bylo vždy svázáno dohromady, takže si lidé myslí, že Esterházy psal skutečně tlusté knihy, ale vůbec tomu tak není. V Maďarsku, a to uvidíme i zítra, autoři rádi píší velmi krátké povídky a já myslím, že to je pro člověka, který začíná s maďarštinou vděčné, může si tak přečíst povídku na 5 nebo 10 stránkách. Lidé potom věří, že Maďaři píší normálně velmi tlusté knihy a myslí přitom na Pétera Nádase, jenže on je tak trošku výjimka.
Čím Vás zaujalo dílo české spisovatelky Aleny Mornštajnové, která dnes v rámci festivalu vystoupila?
Máme možnost představovat jen určitý okruh spisovatelů a nabídka je tak velká, že je velmi těžké vybírat, kdo by byl zajímavý. Musím říct, že proto je to tak trošku náhoda.
Konkrétně tady jste zhotovil i německý překlad.
Ano, slovenské a české texty vždy překládám. Chci, aby byly ve vídeňské němčině, protože vím, že staří čeští autoři, a to platilo i za Hrabala, byli vždy orientováni na němčinu ve Vídni. Proto myslím, že to musí mít trošku zabarvení vídeňského prostředí.
Čím pro Vás bylo zajímavé nebo i blízké dílo „Listopád“?
Myslím, že neexistuje žádná jiná kniha, ve které by autor promyslel, jak by to pokračovalo, kdyby revoluce vypadala jinak. Mohli bychom také přemýšlet nad revolucí v roce 1848, co by bylo, kdyby František Josef nezvítězil. Nebo co by bylo, kdyby nacisté zvítězili v Evropě. Myslím, že takové experimenty dosud v literatuře neexistují.
Ozvěny Literárního jara | Interview s Jelenou Semjonowou-Herzog | 5.7.2022
Etela Farkašová | Výpoveď o dnešnom svete | Rádio Dia:tón | 20.6.2022
Jubilejní „Literární jaro“ s Kultánovou a Mornštajnovou | 17. a 18. května