Omezení, osamělost a izolace
„Belvedere vzdává hold jednomu z nejdůležitějších umělců české avantgardy, a to komplexním nahlédnutím do jeho díla. Sekalovo vyrovnávání se s omezeními, osamělostí a izolací se zdá – v současné atmosféře zlomů způsobených krizí – aktuálnější než kdykoli předtím,“ říká umělecká ředitelka Belvedere 21 Stella Rollig.
Výstava „Zbyněk Sekal“
Belvedere 21, Arsenalstraße 1, 1030 Vídeň
28. srpen 2020 – 14. února 2021
Život uprchlíka
Umělecká tvorba Zbyňka Sekala odráží život uprchlíka, který ze svých zkušeností vytváří uměleckou filozofii a mimořádně produktivní strategii. Pod vlivem filozofie Dálného východu a surrealistické tradice vytváří Sekal dílo, které vypráví příběhy z osobních zkušeností a uctivá všechny lidi napříč náboženstvími a kulturami. Jeho tvorba zahrnuje rané malby, obrazy vytvořené z různých materiálů a sochy z bronzu, kamene, sádry a dřeva.
Zaplatil vlastní svobodou
Už během svých studentských let ve 40. a 50. letech Sekal vystupoval jako kritický myslitel. Svou tvorbu i aktivní angažovanost věnoval touze po svobodě – a zaplatil právě tou vlastní. V období mezi lety 1941 až 1945 strávil celkem tři a půl roku ve věznici v Praze na Pankráci a v koncentračních táborech v Terezíně a Mauthausenu. Po skončení druhé světové války ho jeho politické přesvědčení stálo studium na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.
Surrealismus a marxistická filozofie
V těchto letech jsou základními východiskovými body jeho tvorby umělecká hnutí surrealismu a marxistická filozofie. Pro jeho práci je určující lidská postava, přičemž se tato figura v průběhu času téměř úplně rozpustí v abstraktně-hmotných strukturách. Sekalovy „hlavové“ obrazy i jeho rané konstruktivní sochy nechávají ve svých kompozicích vytušit tvář nebo trup lidské bytosti. Znatelný je tu také vliv doznívající moderny v českém umění.
Nadšený literárním dílem Franze Kafky, existencialismem Jeana-Paula Sartra a fenomenologií Martina Heideggera navrhuje Sekal skulpturální věže plné formálních i obsahových rozporů. Z pozorování vlastního života vzniká umění, v němž se odrážejí jeho vnitřní konflikty.
60. léta | ZERO art
V 60. letech se Zbyněk Sekal stále více zaměřoval na sochařskou architektoniku. Jeho obrazy, vytvořené z různých materiálů, zapadaly do tehdejšího trendu ZERO art – umění, které nalezený materiál proměňuje a přináší jej do nového kontextu, pokud jde o formu a obsah. Sekal používal analýzu jako kreativní princip. Nejenže instinktivně sledoval rozklad přirozených forem, ale také velmi vědomě zpracovával ústřední momenty lidské existence.
1970 | Emigrace do Vídně
Zbyněk Sekal přijel po emigraci z Prahy, která ho nejprve přivedla do Berlína, v roce 1970 do Vídně. Tu začal navazovat na úspěchy pražských let. Ve Vídni rozvinul své materiální a strukturální obrazy do prostorově vnořených mřížových kostek. Svou zkušenost s beznadějí v koncentračním táboře v Mauthausenu převedl do plochých labyrintů z měděných drátů.
Téma omezení jako umělecký princip
V 80. letech následovaly prostorové struktury – schránky. Tyto kostky vyrobené z tenkých dřevěných lamel tvoří rám kolem menších předmětů nebo souborů objektů. Svědčí o kritickém zájmu umělce o organizované systémy lidstva a hledání osobní svobody v těchto systémech. Tím Sekal povýšil téma omezení na umělecký princip. Zabývání se fenoménem svobody se proměnilo v otázku lidské existence obecně.
Sekalovy objekty jsou svědky trvalé transformace, proměn našeho světa, jeho materiálů a forem. Umělcovo dílo představuje jednotlivce ve světě, který se často jeví jako labyrint, ve kterém si lidé hrozí vzájemným odcizením. „Práce Zbyňka Sekala odkazují na křehkost jednotlivce, jeho antropomorfní útvary symbolizují lidskou identitu a vědomí svobody během studené války,“ dodává kurátor výstavy Harald Krejči.