Literatura

Romantický milostný epos zvukomalebně přeložený Ondřejem Cikánem

„Byl pozdní večer – první máj – večerní máj – byl lásky čas.“ Těmito slovy začíná lyrickoepická skladba o lásce a smrti českého romantického básníka Karla Hynka Máchy (1810–1836). Popraven bude vůdce loupežníků, jelikož se pomstil za svedení své milé. Se zemí se loučí působivými obrazy.

Křest knihy | Karel Hynek Mácha | Mai

Středa 6. května v 18:30
České centrum
Herrengasse 17, 1010 Vídeň

Krátký epos „Máj“ není jen jedno z nejpůsobivějších děl romantismu, ale díky svému avantgardnímu obrazovému bohatství inspiroval také české surrealisty a dodnes představuje základy nového českého básnictví.

Zvukomalebný překlad rakousko-českého básníka Ondřeje Cikána je vůbec prvním, co napodobuje formální jedinečnosti originálu. Také tím, že ony jedinečné prvky částečně tkví v jisté rytmické nevázanosti, daří se Cikánovi obzvláště precizně přenést do překladu také obsah.

Mai Ondrej Cikan Karel Hynek Macha
verlag kētos

Karel Hynek Mácha | Mai
(Máj, 1836)

přeložil a doslov napsal Ondřej Cikán
ilustroval Antonín Šilar
březen 2020 | 160 stran
pevná vazba prošitá nití s lacetkou
EUR 20 | CZK 320

ISBN | 978-3-903124-09-7

Ukázka překladu

Es war spät Abend – erster Mai –
Abends der Mai war Liebeszeit.
Das Täubchen rief zur Lieb herbei,
Der Föhrenhain duftete weit.
Von Liebe flüsterte das Moos;
Und blühend log von Schmerz ein Baum,
Die Nachtigall sang ihren Traum,
Die Rose schwieg, sie seufzte bloß.
Im Sträucherschatten still zerronnen
Rauschte der See geheimes Leid,
Das Ufer hielt ihn lang und breit;
Und fremder Welten helle Sonnen,
Sie irrten durch azurne Strähnen,
Loderten dort wie Liebestränen.
Die Welten auch, die höher strebend
In ewger Liebe Zuflucht nahmen;
Bis sie – sich immer höher hebend,
Verloschen still, wie Funken schwebend –
Verirrt, verliebt zusammenkamen.
Der Luna volles Angesicht –
Bleiche Helle, helles Verbleichen,
Die Liebste sucht, doch er muß weichen –
Errötete in zartem Licht;
Sie sah sich in den Wassern stehen
Und mußte nach sich selbst vergehen.
Fern sah man dunkle Höfe scheinen:
So kamen sie sich nah, ganz nah
Und lagen bald umarmt schon da,
Tief, tiefer, um sich ganz zu einen
Im dunklen Schoß der Dämmerungen.
Auch Bäume halten sich umschlungen. –
Am fernsten liegt der Berge Schatten,
Wo Birke, Kiefer süß ermatten,
Zu zweit ganz, und die Wellen rollen
Den Wellen nach. Nichts bleibt der vollen

Liebe jetzt fern – zur Liebeszeit.

Ve čtvrtek 7. května v 17:30 bude Ondřej Cikán přednášet o překladatelských technikách v Translatologickém centru Vídeňské univerzity, v přednáškovém sálu 1, Gymnasiumstraße 50, 1190 Vídeň

Romantisches Liebesepos lautmalerisch übersetzt von Ondřej Cikán | 9.3.2020