Jiří Pehe ve Vídni na 17.listopad | Každý státní svátek má v sobě náboj, který ho štěpí

V České republice jsou to zákonodárci, kteří rozhodují jaký den bude uzákoněn jako státní svátek a jaký ne. Prozatím má ČR státních svátků sedm. Ale jak určit, který ze svátků je více sváteční než jiný?

Profesor Jiří Pehe přijel do Vídně minulou sobotu a vystoupil v rámci série přednášek Akademického spolku ve Slovanské besedě. Byl to on, kdo se zamyslel nad tím, proč by měly být některé svátky „svátečnější“ než jiné, což je dobře vidět třeba na tom, že jen na nějaké svátky musí být obchody zavřené.

Plošné zavření obchodů platí teprve od roku 2016. Netýká se ale všech státních svátků. Krom Vánoc a Nového roku jsou obchody bez výjimky uzavřené ještě na 28. září a 28. října. Naopak v létě o svátcích 5. a 6. července mají obchody otevřeno. A stejně tak neplatí žádné omezení ani pro 17. listopad.

Den české státnosti je státním svátkem od roku 2000. „28. září mělo v českém prostředí vždycky dvojí interpretaci,“ řekl Jiří Pehe. Rozhodování politiků o 28. září nebylo snadné. Některým vadilo, že by se jím měl stát den zavraždění knížete Václava, jiným zase to, že je to také církevní svátek. Připomínali i to, že Václavovu památku zneužila protektorátní vláda kolaborující s nacistickou okupační mocí. Komunisté naopak poukazovali na Václavovu slabost, protože platil „výpalné“ německým císařům.

„Svátek jako trauma“

Jiří Pehe, který vede New York University v Praze a v letech 1997-1999 byl poradcem prezidenta Havla, mluvil o státních svátcích jako o dnech, které v sobě mají vždy jakýsi dvojitý náboj, který je štěpí. Jako příklad uvedl právě 28. září, ale i další významné dny z české a československé historie. Například 21. srpen 1968 je podle Jiřího Peheho opět problematické výročí, ve kterém se střetávají dva pohledy, které je možné ilustrovat i třeba na dobové debatě mezi Václavem Havlem a Milanem Kunderou. Jeden Pražské jaro viděl jako vrcholnou, obrodnou a ideální formu socialismu a druhý viděl stále socialistický stát, který systematicky potlačuje svobodu svých obyvatel, a který nad nimi na krátkou chvíli přestal mít absolutní kontrolu.

Dalším příkladem z ambivalentního přístupu ke státním svátkům je z pohledu Jiřího Pehy dvojsvátek na začátku léta. Jedním z nich je 5.červenec, kdy se slaví Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje, kteří v 9.století „přinesli“ vzdělanost a křesťanství do českých zemí. A druhým je Den upálení mistra Jana Husa, přičemž husita a reformista Jan Hus může být brán jako protipól české křesťanské tradice, která se slaví každoročně právě den před tím.

Ti, kteří neváhali a přišli si profesora Pehe do Slovanské besedy vyslechnout, se po přednášce čile zapojili do diskuze, která už ale zdaleka přesáhla téma českých státních svátků, ale naopak se stočila k politickému komentování a analýzám, kterým se Jiří Pehe hojně jak v českých, tak v anglickojazyčných médiích věnuje.

Tereza Chaloupková