Vznikl nový snímek o příběhu Jana Palacha

Nový film podle scénáře Evy Kantůrkové o dospívání a životě kluka v komunistickém Československu na přelomu let 1968 a 1969 uvedli autoři právě k výročí invaze do Československa. Student filozofie Jan Palach se ve svých 21 letech odhodlal ke kroku odvážnému a defintivnímu.

Po Agnieszce Holland je Robert Sedláček druhým filmařem, jenž splácí český dluh vůči této zjitřené kapitole novodobých českých dějin. Janem Palachem zároveň volně završuje své projekty České století a Bohéma, které se také zebývaly stěžejními momenty české historie. I když zásadní nové informace nepřináší, je jeho snímek v nenápadných detailech, jež dává do kontextu, poctivou snahou k tématu říci své.

„Chci problémy.“ „Nepatřím nikomu.“ Dvě věty, jež ve filmu zaznívají a jež do značné míry charakterizují povahu Jana Palacha i jeho postoj ke světu. Ilustrují je v náznacích i útržky z Janova života (dětské zoufalství v zimním nočním lese v úvodní scéně, výjevy z Kazachstánu, debaty s profesorem).

Citlivý kluk se smyslem pro čest a spravedlnost, jehož pobuřovalo matčino otvírání jeho dopisů a neochota lidí k občanskému vzdoru, a který podléhal ženskému kouzlu, jak to u podobných mužských typů bývá. Sedláček skládá na plátně krok za krokem (Kazachstán, přijetí na katedru historie, přátelství s Rusem, vztah k ženám, bouřlivé pražské jaro, brigáda ve Francii) momenty, jež mohly ve svém souhrnu sehrát roli v jeho tragickém protestním gestu.

Pohled na Jana Palacha není ani pietní, ani provokativní, spíše uměřený. O to působivější je v těch několika vypjatých momentech: Janův střet s ruskými vojáky či mlčenlivé čekání na benzín, z něhož poučeného diváka mrazí.

Snímek Roberta Sedláčka končí ve chvíli, kdy se na jeho těle podaří udusit poslední plameny. V záběru tehdy zůstává jen chvějící se mladík s těžkými popáleninami. Jeho sípání je to jediné, co je slyšet nekonečné vteřiny předtím, než obraz přejde do černa.

Po tmě nepřijde vysvětlení ani výčet následků. Vyprávění tak ustává přesně v okamžiku, k němuž celé dvě hodiny směřovalo. I po skončení filmu je ale jedno jisté – vysvětlení, toho proč se Jan Palach upálil zřejmě nikdy nebude úplně kompletní. Režisér filmu Robert Sedláček se přesně o toto sdělení pokusil.