Česko-rakouský festival Übergänge | Přechody

Mezinárodní kulturní festival v Gmündu a Českých Velenicích předminulý víkend nabídl divadlo, tanec, hudbu, výstavy, diskuze i filmová představení. Nezávislý, nekomerční festival spojuje dvě města, která byla po dlouhou dobu „neprodyšně“ oddělena a která si nyní společně připomínají události pražského jara 1968.

On demand | Rádio Dráťák | 6.8.2018

A právě téma pražského jara 1968 nás zajímalo a vydali jsme se na konferenci historiků, která byla v rámci pátečního bloku diskuzí v Kulturzentrum Fénix s názvem „Konferenz 1968“. V rámci ní vystoupil i historik Niklas Perzi se svým detailním pohledem na to, jak se postupně projevovaly změny uvnitř komunistické strany a socialistického Československa, které pak vyvrcholily Akčním programem a pokusem o jakýsi obrodný proces československého komunismu.

Zmínil se například o tom, že mezinárodní konference „Pražský Kafka“ v roce 1963 o významném pražském rodákovi byla částečně zlomovým bodem. Následovalo vyrovnávání se s obětmi politických procesů z 50. let, kdy byli ale zpětně omilostněni jen nespravedlivě odsouzení členové komunistické strany.

Niklas Perzi vyjmenoval hned několik zdrojů narůstající nespokojenosti uvnitř československé společnosti, která vyústila v události pražského jara. Jednak to byla nespokojenost uvnitř samotné komunistické strany, kdy mladí komunisté měli jiné představy o fungujícím státu pod hlavičkou komunismu. Dále byli nespokojení Slováci, kteří byli ve všem legislativně podřízeni Praze. Nespokojení byli i mladí lidé, studenti a intelektuální vrstvy, které požadovaly větší míru svobody a svobody slova.

Postupně kroky, které uvedla v život sama komunistická strana, jako zrušení cenzury, svobodu cestování a svobodu náboženského vyznání nabraly takovou sílu a popohnaly společenský vývoj takovým směrem, že Leonid Brežněv Alexandru Dubčekovi podle slov Niklase Perziho řekl: „Saša, du hast die Lage nicht mehr unter Kontrolle.“ Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa byla tedy zprudka zatažená ruční brzda - z pohledu tehdejší moci - už nekontrolovatelně rozjetého vozidla.

Účastníci dopolední diskuze Konference 1968

Pražské jaro 1968 z rakouského i z českého pohledu

„Už to byl pro nás dlouho sen, představit zde na hranicích téma 1968, protože jsme si byli jisti, že český pohled bude určitě jiný nebo alespoň odlišný od toho rakouského,“ řekl organizátor festivalu Thomas Samhaber na úvod diskuze, kdy si na pódium přizval pamětníky z řad jak rakouských, tak českých.

Za českou stranu zavzpomínal na pražské jaro 1968 Jiří Kabeš ze skupiny Plastic People of the Universe. "Pamatuju se na svou matku, která si úplně bílá sedla na židli a řekla: „Rusáci nás napadli.“ „Na to nezapomenu ani po smrti,“ shrnul Jiří Kabeš.

Speciální host festivalu | Plastic People of the Universe

Večer bylo možné si Jiřího Kabeše spolu s celou skupinou poslechnout naživo. „Psychadelic, alternative rock“ zní popis hudby Plastic People of the Universe, který můžete najít na internetu. Ti z rakouských návštěvníků festivalu, kdo tuto stálici českého undergroundu dosud neznali, hned po prvních tónech pátečního koncertu pochopili, co tím popisem bylo myšleno. Tvrdý bigbeat doprovázený elektrickou violou zanechal rozhodně dojem.

Skupina Plastic People of the Universe čerpala v době svého vzniku inspiraci z hudby Velvet underground a samotný název kapely odkazuje na skladbu Franka Zappy Plastic People. Zjevení v komunistickém Československu spíše ojedinělé, „lezlo státní policii jemně řečeno na nervy.“ Po potlačení pražského jara jim bylo prakticky znemožněno oficiálně vystupovat, to ale neznamenalo konec koncertování. „Režim na Plastiky žárlil, že na naše tajné koncerty přišlo na 600 lidí. Dokonce se několikrát stalo, že ta budova nebo stodola, kde se koncert odehrál, do pár dnů lehla popelem,“ naznačil Jiří Kabeš, violista skupiny Plastic People of the Universe způsob, jak režim s Plastiky a jejich příznivci zacházel.

Dokonce samotná Charta 77 se původně zformovala okolo procesu s Plastic People, kteří byli v roce 1976 zatčeni. Tak byli významní pro tehdejší neexistující názorovou opozici.

Po smrti frontmana kapely Milana „Mejly“ Hlavsy a Ivan Martina „Magora“ Jirouse kapela dál vystupuje a stále nachází i nové posluchače. Na dotaz, kdo z dvou nedílných součástí Plastic People of the Universe chybí kapele víc, odpověděl Jiří Kabeš, že oba chybí obrovsky, ale každý jiným způsobem. Mejla Hlavsa hlavně hudebně. Na dotaz jaký z jejich koncertů jim utkvěl nejvíce v paměti, odpověděl violista Jiří Kabeš, který se k Plastic People of the Universe připojil v 70. letech následovně: "Já osobně nejradši vzpomínám na koncerty v Národním divadle, kdy přicházeli i mladí lidé a postupně byl každý z koncertů beznadějně vyprodaný. Ta spolupráce se mi líbila moc, vypíchl Jiří Kabeš nejlepší koncerty za svou 48 let dlouhou kariéru. To Joe Karafiát zmínil koncert v Liberci a v New Yorku, které se mu obzvlášť vryly do paměti, a na které bude vždycky rád vzpomínat.

Krátké interview se skupinou Plastic People of the Universe a rozhovor s historikem Niklasem Perzim o konferenci 1968 si můžete poslechnout v dnešním vysílání Rádia Dráťák, které připravila Tereza Chaloupková, od 21:10 na Radiu Burgenland.