Měnová reforma jako nástroj represe
čtk
Antonín Zápotocký, 1953
Na druhý den z rozhlasu promluvil předseda vlády Viliam Široký o úplném opaku. Toho dne, v sobotu 30. května 1953, už nebylo v obchodech prakticky žádné zboží, regály zely prázdnotou. V 15 hodin byl ozbrojeným složkám Lidových milicí přečten rozkaz k bojové pohotovosti a zahájení akce s krycím názvem „Kulomet“.
Dramatický přechod na novou měnu
Do té doby platné bankovky a mince bylo možné použít jen do pondělí, takže na útratu byl pouze víkend, s tím, že ve většině případů si bylo možné koupit maximálně potraviny či jimi zaplatit v restauraci. Režim obhajoval reformu jako vítězství pracujícího lidu a úder buržoazie. Každopádně následky byly tragické – vázané vklady úplně propadly a úspory byly znehodnoceny. Týkalo se to všech společenských tříd.
čtk | josef mucha
Prodej zboží po měnové reformě
Nové koruny byly vyraženy v Sovětském svazu a měněny v poměru 5:1, a to pouze v případě částek do 300 korun v hotovosti. Každá další koruna nad 300 korun už byla měněna v poměru 50:1. Výhodněji byly přepočítávány jen vklady ve Státní spořitelně nebo ve Státní bance. V poměru 5:1 bylo přepočteno celých 5.000 korun. Částky nad 5.000 do 10.000 v poměru 6,25:1, částky nad 10.000 do 20.000 v poměru 10:1, částky nad 20.000 do 50.000 v poměru 25:1, vklady nad 50.000 v poměru 30:1. Týkalo se to ale jen vkladů do 15. května. Vklady uskutečněné po tomto datu se přepočítávaly v poměru 50:1.
čtk
Ve prospěch státu propadly úspory na "vázaných vkladech", které byly zablokované při měnové reformě v roce 1945. Dále náhrady za znárodnění majetku a životní pojistky, na které si lidé platili po celý život. V obchodech bylo možné ještě určitou dobu nakupovat zboží za nové ceny také starými penězi v poměru 50:1. Občané byli měnovou reformou zcela ožebračeni - státní podniky, které stály před krachem, byly rázem oddluženy. Na základě reforem, které paralizovaly nejednu rodinu, se konaly po republice protesty, což ale vyústilo v mnoha případech v uvěznění nebo převoz do pracovního tábora.
Plzeňské povstání
Největší z více než 130 stávek a nepokojů, které se v Československu začátkem června 1953 odehrály, bylo plzeňské povstání. Protesty začaly v plzeňské Škodovce, která tehdy nesla jméno Závody Vladimíra Iljiče Lenina. Ranní směna byla reformou pobouřena. Plzeňská Škodovka vyplatila mzdy a platy úmyslně předčasně, aby je nebylo nutné vyplácet až po měnové reformě, čímž výplatu znehodnotila. V podniku se začaly tvořit hloučky lidí a postupně vznikaly davy, které se v centru města spojily také se zaměstnanci jiných plzeňských podniků. Do povstání se zapojilo na 20 000 lidí a ovládli na necelý den značnou část města.
čtk
Protesty v Plzni proti peněžní reformě
Večer jejich neposlušnost potlačily přivolané ozbrojené posily. Ihned po potlačení povstání začalo zatýkání a příprava politických procesů. Přímo v Plzni bylo zatčeno okolo 650 osob, dále například na Ostravsku 84, v Praze 61, ve Strakonicích 18 či ve Vimperku 9 osob. V Plzni samotné se v červenci 1953 konalo 14 politických procesů, ve kterých bylo odsouzeno 331 osob. Došlo i k mimosoudní perzekuci. U lidí byly zjišťovány jejich postoje, docházelo k propouštění ze zaměstnání či nucenému vystěhování.
Příčiny reformy
Příčinou reformy z roku 1953 byly problémy československé ekonomiky, jednostranně orientované na rozvoj těžkého průmyslu. Mezi lidmi v důsledku toho obíhalo velké množství peněz, za něž ale často nebylo nic k mání, protože spotřebního zboží byl v obchodech nedostatek. V politické rovině představovala reforma přechod k sovětskému modelu centrálního plánování a řízení ekonomických procesů.
Plošné znehodnocení úspor v důsledku měnové reformy poskytlo mimo jiné ideální příležitost zrušit přídělový systém, který na českém území platil od roku 1939.