Krajané truchlí za Vladimíra Stejskala

V brzkých ranních hodinách, 14. října, v den každoroční krajanské slavnosti - Moravských hodů - přestalo bít jedno ze srdcí, zasvěcených vídeňské národnostní skupině. Vladimír Stejskal se rozloučil se životem, který naplno a celým srdcem věnoval vídeňským krajanům a jejich aktivitám.

Svůj život věnoval česko-vídeňským spolkům. I tak by se dal popsat přínos tohoto sokolského funkcionáře ke zpracování a zachování historie vídeňských Čechů v archivech a na webových stránkách Sokola. Mimoto založil literární kroužek ve Vídni a všelijak jinak se věnoval udržování spolkového ducha; ať už jako autor Vídeňských svobodných listů, redaktor a hlas vysílání ORF pro národnostní skupiny nebo jako aktivní a obětavý člen Českého srdce a Sokola či herec Vlastenecké omladiny.

Byly to jeho ruce, které poslední desítky let do struktury českých spolků ve Vídni výrazně zasahovaly. Jako diplomovaný fyzioterapeut věděl oblíbený člen menšiny velmi dobře, že k udržení živé kultury je zapotřebí pohyb. Původně chtěl být Vladimír Stejskal chirurgem. Jeho ale příliš citlivá duše a soucítění s pacienty byly nakonec překážkou, ač měl výborné studijní výsledky k tomu, aby se jeho sen vyplnil.

Byl to právě Vladimír Stejskal, kdo každým rokem Moravské hody postavil na nohy a spoluorganizoval. Smutek za kamaráda, který každoročně stál za barem a svým úsměvem vítal hosty, letošnímu večeru Moravských hodů dominoval. Organizátor slavnosti a člen Sokola Petr Sevelda požádal hosty k držení minuty ticha za svého dobrého kamaráda. Bolest ze ztráty důležité postavy vídeňského krajanského života pocítil i Thomas Frey-Materna, starosta Sokolské župy Rakouské. Truchlíc za svého dobrého kamaráda, vyzdvihl neutuchající obětavost, s jakou se Vladimír Stejskal o menšinu staral. Byl to on, kdo se i přes těžkou nemoc v posledních měsících výrazně zasadil o oslavy 150 let sokolského jubilea. Stejskalovo nadšení a zasazení se o zachování českých a slovenských tradic ve Vídni bylo jedinečné a jeho odchod zasadil velkou ránu přímo do srdce menšiny, řekl Frey-Materna.

V mládí se Stejskal odstěhoval z Moravy do Vídně. Jeho povolání fyzioterapeuta muselo načas ustoupit světovým operním pódiím. Začínal jako amatér a vedlejší postava ve Vídeňské státní opeře, až se z něj stal mezinárodně vystupující basbaryton. U toho ale nezapomněl na to, spojit svoji vášeň pro hudbu a literatury s krajanským životem. Literárním kroužkem a také hudebními vystoupeními těšil své krajany.

To, že člen představenstva Sokola ve Vídni už nemůže zažít slavnostní oslavy 150letého jubilea vídeňského Sokola, je velkým šokem pro ty, kteří ho znali. „Věděli jsme, že jeho zdravotní stav je už kritický, ale doufali jsme, že mu život ještě těch pár dní dopřeje,“ litují pozůstalí.

Vladimír Stejskal schází. Muž velké postavy s krásným hlubokým hlasem, který byl svými přáteli nazýván „Drobeček“, podlehl těžkému rakovinovému onemocnění. Až do konce naplňovala radost ze života a entuziazmus pro organizační práci ve spolcích jeho dny. Musela to být jeho citlivost, otevřenost, vstřícnost a laskavost, která mu přinesla nejen tuto láskyplnou přezdívku, ale i mnoho opravdových přátelství a uznání v rámci menšiny i mimo ni.

Stopa jeho počínání bude ještě dlouho poznatelná v každém plodu jeho angažovanosti, v každém centimetru zorganizovaného archivu Sokola, v každé v literárním kroužku přednášené české básni, v každém sokolském cvičení, v každém společném posezení ve spolku České srdce, na každé stránce Vídeňských svobodných listů, stejně tak jako při každém představení Vlastenecké omladiny na prknech divadla Komenský na Sebastianplatzu. Nekonečně mnoho pozůstatků počínání Vladimíra Stejskala by mělo znamenat odrazový můstek pro další dlouhou éru aktivního krajanského života ve Vídni.

Link

Poslední rozloučení s Vladimírem Stejskalem | 08.11.2017
Vladimír Stejskal hovoří pro Magazín Dráťák | 10.10.2016 | Vídeňské svobodné listy slaví 70 let