Ukraine Krieg
ORF
ORF
ORF PODCAST Češi

Dagmar Vorlíček | Rok války na Ukrajině

S Dagmar Vorlíček, která se zabývá na Vídeňské univerzitě bezpečnostními otázkami, biologickými zbraněmi, zneužitím vědy a sociologií války, si budeme povídat, jaká je současná bezpečnostní situace v Evropě a samozřejmě se také dotkneme rok trvající ruské války na Ukrajině.

„My jsme si v Evropě zvykli žít takzvaně v míru. Např. v roce 2012 Evropská unie získala Nobelovu cenu za mír, což byl zajímavý počin, protože to ukazovalo, že ten evropský integrační projekt dosáhl úspěšného vrcholu, že se Evropa měla snahu sjednotit po 2. světové válce, ale zároveň je důležité říct, že mír v Evropě byl vykoupený tím, že konflikty se dějí někde jinde.“

POSLECHNĚTE SI CELÝ ROZHOVOR

ORF Češi Podcast ORF SOUND
ORF Češi Podcast SPOTIFY

„Války dneska, které můžeme v některých regionech světa pozorovat, mají jiný charakter než války v minulosti. Ony jsou často hodně dlouhé, často jsou spojené spíše s vnitrostátním konfliktem, ať už jde o konflikt, kdo bude vládnout, o přístup ke zdrojům nebo o nějaké teritorium. Tyto konflikty ve světě se naučila Evropa spíše ignorovat, nezajímat se a nechápat souvislost se zbytkem světa, a proto nás to překvapuje, když konflikt může přijít i do Evropy.“

Dagmar Vorlicek Soziologin
Dagmar Vorlíček
Dagmar Vorlíček, z katedry sociologie vídeňské univerzity

Podle Dagmar Vorlíček Rusko cítí, že ztratilo ten status hybatele, který je brán v mezinárodních vztazích vážně a má pocit ohrožení vlastní identity.
„Historicky se ukazuje, že kdyby ve 30. letech nepřišel k moci Adolf Hitler, nebo teď by tu nebyl Putin, tak to bude pravděpodobně někdo jiný, kdo se možná bude chovat trošku jinak, bude mít trochu jinou propagandu, ale nepřeceňovala bych roli politických vůdců, protože ty konflikty mají výrazně širší pozadí a hlubší kořeny, které jsou v té společnosti, nestabilitě, nefungování institucí, ale i v mezinárodní situaci, že určitá země se cítí být ohrožená, ať už oprávněně nebo neoprávněně, ale může to být jen pocit, který se posiluje režimem nebo veřejnou debatou, a tohle si myslím, má výraznější roli než jeden člověk.“
Vorlíček si nemyslí, že jsou některé národy odvážnější a některé méně, ale vysvětluje, co chování ovlivňuje.
„Kořeny rozdílů bych spíše hledala v jiné historické zkušenosti, protože ta historická zkušenost je to, co se propíjí do výchovy, do toho, jakou máme zkušenost s řešením problémů. A pokud ta zkušenost je sednout si k pivu a zanadávat si, protože to fungovalo, tak to si s sebou budeme nést dál. Pokud ta zkušenost je, že je potřeba se bránit, jinak nepřežijeme, že je potřeba eskalovat násilí, jinak nás někdo totálně převálcuje, tak to vytváří úplně jinou kulturu a vzorce chovaní, které pak žijí i v běžných situacích a přežívají dál do dalších let.“

Mluvili jsme i o tom, jak se bude situace v Evropě vyvíjet a co nás čeká.
„Ta perspektiva, jak se to bude vyvíjet není úplně pozitivní, respektive málokterá z krizí, které zažíváme, má výhled, že by nějak rychle pominula. Je ale potřeba vybalancovat dvě věci. Brát tyto krize vážně, na druhou stranu si nenastavovat nějaký permanentní stav ohrožení, krizí a konfliktů, protože to je neudržitelné. Nejde permanentně žít v pocitu, že všechno kolem nás nefunguje, ale důležité je se o krizích bavit co nejvíce demokraticky, právě s ohledem na to, že různí lidé, různé skupiny obyvatelstva a různé státy mají jiné potřeby, jiné zdroje, jiná očekávaní, a pokud se nám podaří tuto debatu demokratizovat, tak to otevírá výrazně širší možnosti toho, jak se k těmto problémům jako společnost můžeme postavit, a to tak, aby ta řešení byla společensky přijímaná.“

Bild Care
care