Letošní Wiener Festwochen zahájí dokument o vídeňských Češích | 13. května

Anita Lackenberger by svým aktuálním dokumentem o české Vídni ráda do společnosti vnesla více otevřenosti vůči světu a také poukázala na mnohdy již pozapomenutý český ráz naší metropole. Jak česká, tak i moravská a slovenská minulost města se ve Vídni zrcadlí snad na každém kroku – od gastronomie přes umění až po politiku.

Stačí se například jen projít po samotné Ringstrasse a člověku už naskakují jména mnohých českých architektů, kteří se zasloužili o rozkvět kdysi druhého největšího českého města monarchie.

„Bylo tu silné politické hnutí, vzpomeňme například T. G. Masaryka, který byl výrazně činný v říšské radě. Velmi mě ohromil divadelní ředitel z Josefstadtu Franz Pokorny, který byl původem z Čech a ten silně ovlivňoval kulturní dění Vídně. Nebo si vezměme Dvorní operu, ve které v druhé polovině 19. století vystupovala celá řada pěvkyň a pěvců z území dnešního Česka,“ vypráví režisérka do mikrofonu Rádia Dráťák.

Pro Anitu Lackenberger není „Buchteln, Ziegeln, Polka – Das böhmische Wien“ jejím prvním dokumentem, ve kterém věnovala prostor českým a slovenským kořenům: „Jako Dolnorakušanka jsem už pracovala na několika filmech, které jsme natáčeli v Česku i na Slovensku. Máme za sebou jeden velký film přibližující rok 1918 na hranici Gmünd – České Velenice. Především se těším z toho, že je to teď možné zrealizovat ve Vídni. Je tu stále silně prezentní tato příšerná kapitola dějin za starosty Karla Luegera, který usiloval o to, aby byl zachován čistě německý charakter města.“

V dokumentu se snoubí minulost s přítomností, jak dále vypráví režisérka Anita Lackenberger: „U historických dokumentů je vždy nezbytné, aby divák pocítil i ten jistý závan přítomnosti. Potěší mě, když po zahájení Wiener Festwochen a zhlédnutí mého dokumentu někdo půjde okolo Rakouského muzea divadla a pomyslí si, že to dříve byl český palác. Stejně tak budu ráda, když lidé budou vědět, že existuje divadelní spolek, který byl založen v roce 1870 a je dodnes velmi aktivní.“

Pro Janu Zoglauer Vinšovou, která žije v Tyrolsku, byla práce na vídeňském dokumentárním snímku srdeční záležitostí. Díky němu se mohla znovu ponořit do života svých vlastních předků: „To jsou jednoduše takové úžasnosti pro mě. Pro mě to byla objevná cesta, pro mě to byla pouť nejen za těmi předky, ale za tou krásou, za kulturou, za Vídní a za námi, co vlastně znamenáme v druhém největším městě českém za Prahou.“

Na otázku Jak Vy jako rakouská Češka se cítíte po natočení tohoto filmu? Budete se vnímat teď možná trochu i jinak? odpovídá:

„Samozřejmě ta hrdost vzroste, že tu ještě ta česká komunita je a jsem neuvěřitelně vděčná paní režisérce, že se tohoto tématu chopila, že ten prostor nám Čechům dala a že se toho zhostila s takovým vhledem do toho všeho a že tak pátrala, že nás chtěla ukázat, co znamenáme. To je na tom asi to nejdůležitější.“

Ve filmu „Buchteln, Ziegeln, Polka“ uvidíte mnohé známé tváře z naší české a slovenské národnostní menšiny. Spolupráci s nimi si pochvalovala jak paní režisérka, tak Jana Vinšová. Ta dále vypráví, že to, co ji oslnilo, bylo jejich nasazení, nasazení srdce. Natáčení si užili a jak říká: prožili – nestáli před kamerou pro ni, ale pro sebe, pro menšinu:

„Jakmile se dozvěděli, že tento dokument vzniká, tak okamžitě chtěli být u toho, chtěli se na tom podílet a to bylo nádherné. Například když jsme byli v Böhmischer Prater, tak tam Češi tancovali a oni si to prožili, to vůbec nebylo pro kameru, to bylo pro ně. Oni to nehráli, oni si to užívali. Udělali to srdcem. Je to autentické a to je krásné.“

Wiener Festwochen mit Doku-Film über Wiener Tschechen

Velké srdečné díky spolku Marjánka, jmenovitě Martině Canove, která rozhovory s Anitou Lackenberger a Janou Zoglauer Vinšovou zprostředkovala!

Vysíláním Vás provede Pavla Rašnerová. Úvodní zpravodajství a pozvánky připravila Katarína Ugróczi.