Rádio Dráťák Magazín
17.1.2022 | 21:10 | Radio Burgenland Livestream |
94,7 MHz pro Vídeň
Do dnešního dne bychom jen těžce hledali ucelenější studii, která by se podrobněji věnovala činnosti českých četníků v terezínském ghettu a především tomu, jak by se plnění rozkazů – někdy i nad jejich rámec – dalo zhodnotit ve vztahu k perzekuci Židů. Četníci v Terezíně, větší skupina českého protektorátního obyvatelstva, která jako jediná byla přímo přítomná v pozdějších fázích holocaustu.
Svůj více jak desetiletý zájem o tuto neprobádanou kapitolu evropských dějin promítl do článku „Between Resistance and Collaboration“ speciálního čísla časopisu S:I.M.O.N. Vídeňského Wiesenthalova institutu, které se věnuje holocaustu na území dnešní České republiky.
„Jejich hlavní činnost byla v tom, že hlídali ghetto, aby nikdo neutekl a nikdo nepovolaný nepřicházel zvenčí. Hlídali také to, aby nedocházelo k pašování. Prohlíželi zavazadla deportovaných a měli za úkol zajistit, aby do ghetta nikdo nedovážel nějaký kontraband nebo zakázané věci. Dále samozřejmě dohlíželi na to, aby vězni respektovali veškerá nařízení. Četníci v neposlední řadě hlídali to, aby nedocházelo ke styku s místním obyvatelstvem,“ popisuje Láníček hlavní činnosti českých a moravských četníků v terezínském ghettu.
Podle slov historika Jana Láníčka byla velká část spisů s údaji četníků terezínského ghetta bohužel zkartována. Z toho důvodu již tedy není možné vysledovat všechny jejich stopy.
Z těch dokumentů, které měl Láníček možnost studovat, jasně vyplývá, že většina z terezínských četníků se po roce 1945 snažila přejít do služeb Sboru národní bezpečnosti.
I když jejich činnost nebyla prošetřována individuálně, možnost podání ztížnosti na členy sboru tu byla.
Už v počátcích zakládání terezínského ghetta bylo rozhodnuto, že denní služba připadne na protektorátní četníky. Podrobeni byli vedení služebny SS spadající pod Ústřednu pro židovské vystěhovalectví v Praze. Přes všudepřítomný strach a smrt se i mezi četníky našli tací, kterým se pojem lidskosti ještě úplně neodcizil.
„Zejména pro české židovské vězně v ghettu možnost navázat kontakt s četníky byla poněkud jednodušší. Častokrát se mohlo stát, že sloužili před válkou na vojně s tím daným četníkem nebo se znali z obce. Byl tam společný prožitek toho, že oba žijí v okupované zemi a že tam mohla být sympatie v tomto směru ze strany některých četníků a například snaha dívat se na druhou stranu, když pašovali nebo nechat ležet noviny na lavičce, když vězni byli v okolí nebo když poslouchali rádio, tak to dát nahlas, aby to mohli slyšet ti vězni,“ říká Láníček.
Ne všichni souhlasili s perzekucí židovského obyvatelstva a ne všichni chtěli být odvedeni daleko od svých rodin. Službě v terezínském ghettu se mnozí snažili vyhnout. Také četníci měli nad sebou hrozbu vyhlazovacích koncetračních táborů. I když byli v ghettu vyzbrojeni, nebyl jejich arsenál k jakémukoliv povstání dostačující.
„Když docházelo k silným deportacím na podzim 1944, půl roku před koncem války, tak tam zesílili útvar četníků, ne útvar SS, což bylo pro mě překvapující v tom, že se domnívali, že kdyby došlo k nějakému odporu, tak že by se mohli spolehnout na ty četníky v tom, že by pomohli ten odpor potlačit,“ uvádí Láníček zajímavý fakt a dále vypráví, že z celkového počtu více jak tisíce četníků bylo vyšetřováno okolo deseti mužů. V rámci retribuce byl vytvořen koncept horlivosti. Kolaborace s nacisty byla dokázána jen v případě, pokud četníci jednali mimo rámec svých služebních povinností.
Vysíláním Vás provede Pavla Rašnerová. Zprávy a pozvánky připravila Katarína Ugróczi.