Marjánkovské výtvarné dílničky
Janu Šimkovou můžete znát z Marjánky, z výtvarných dílniček, které vede od letošního podzimu. Není to ale jen kreativní duch, který u ní člověka nadchne. Baletka z Národního divadla v Brně se v posledních letech živila jako pohybová lektorka. O svůj pozitivní vztah k tomu, co je nám všem nejpřirozenější, ale mnohým z nás se možná už odcizilo, se s námi dnes v Dráťáku podělí. Uslyšíte také, jak se ze světa tance a hudby dostala k výtvarnu:
„Já jsem v tom vyrůstala. Kam oko dohlédne v naší rodině, tak všechny ženy jsou tvořivé. Nás to všechny bavilo, šlo nám to, našly jsme se v tom. Bylo to přirozenou součástí mého života, a proto to člověk pak v dospělosti také vyhledává. Ve své profesi jsem ale byla velmi zaměstnaná, tak jsem potom postupně neměla žádný prostor to rozvíjet – až ve chvíli, kdy přišel lockdown a myslím, že mi to i zachránilo duševní zdraví.“
Výtvarná technika, která rozzařuje duši
Ať už barevný květináč, malovaný kamínek nebo mandalový obraz. To vše ožívá pod rukama Jany Šimkové a to díky její neobyčejné tečkovací technice, která pozitivní energií rozzařuje nejen samotné předměty, ale právě ty, u kterých se stávají součástí domova.
„V současnosti se věnuji technice dotting, dot art a znamená to tečkování na předměty nebo vytváření tečkovaných obrazů. Dají se krásně využít nejen barvy, ale i ty samotné výrobky působí prostorově velmi zajímavě. Postupně jsem si vytvořila vlastní značku DotArt Jana,“ vypráví do mikrofonu Jana Šimková.
Fotostrecke mit 4 Bildern
Jana Šimková vystudovala Taneční konzervatoř – obor klasický balet a JAMU – obor Taneční pedagogika. Působila mimo jiné také v Landestheater Linz.
Zdravý funkční pohyb a metoda pilates
Do Vídně se přestěhovala minulý rok z města, jemuž dominuje hrad Špilberk. 15 let se tam profesionálně věnovala klasickému baletu. Pak ale přišel v jejím životě zlom a s ním i myšlenka založit vlastní pohybové studio.
„Nastalo období, kdy jsem měla silný pocit, že už nemám divadlu a baletu já co nabídnout a divadlo a balet mně už také ne. Došla jsem do bodu, kdy už se nemohu zlepšovat, kdy už mohu sbírat jen to ovoce toho, co umím a že brzy přijde čas, kdy budu muset tuto kariéru opustit. Zjistila jsem velice rychle, že pokud chci dělat to, co cítím, že dělat mám, co mě bude bavit, co mi bude přinášet nový rozvoj, že si tu práci musím vytvořit, a tak vznikla myšlenka pohybového studia. Chtěla jsem zůstat u pohybu a chtěla jsem dál pracovat s hudbou a chtěla jsem být s lidmi. Mým zaměřením se stal zdravý funkční pohyb a metoda pilates,“ vzpomíná Šimková.
Aby tělo a duše spolu souznily
Tělo a mysl tak neoddělitelně spjaté součásti našeho Já a i přesto se na jejich bezprostřední provázanost velmi často zapomíná.
„To je to, co mě na tom velmi zaujalo – neoddělovat fyzické tělo od stavu mysli a stavu duše, protože si myslím, že to, co prožíváme se nám potom odráží na těle. Je potřeba pracovat v symbióze a celistvosti jak s tělem, tak mentálním nastavením. Důležité je také to, jaký ten daný člověk je, jaká je to osobnost. S každým je potřeba pracovat trochu jinak. Nezbytné je vnímat člověka nejen po fyzické stránce, ale po tom, jaká osobnost k nám přichází,“ popisuje dnešní hostka Dráťáku pohybovou filosofii, která v jejím životě zaujímá zásadní místo.
„Pohyb jako takový je radost. Má přinášet radost, má přinášet život. Je to jako perpetuum mobile. Člověk si tím dosycuje i nějaké libé pocity. Nehledě na to že, aby to tělo zůstalo funkční, tak je nutné, aby bylo v pohybu,“ vysvětluje pohybová lektorka Jana Šimková.
„Pohyb si můžeme vytvářet v každodenních činnostech“ | J. Šimková
Období lockdownů nás mnohé připoutalo, možná až spoutalo na jedno místo. Domov se proměnil na pracovnu nebo i kino či restauraci. Nejcitelnější ztrátou byl zajisté i pohyb.
„Já pohyb vnímám tak, že je to život. Například řeka – ta pořád proudí, pořád teče. Pokud řeka začne stát, začne se hromadit voda, začne zahnívat, protože co stojí, to hnije. Tělo je naprogramované na pohyb. Pohyb je přirozenou součástí našeho života, a proto je nutné pohyb neustále vytvářet. Je ale nutné si uvědomit, že pohyb neznamená sport,“ zdůrazňuje Jana Šimková.
„Dech je to první a poslední v životě“ | J. Šimková
Konec roku nebo jeho začátek je úzce spjatý s předsevzetími. Moment na změnu může nastat ale už teď, přímo v tomto okamžiku, jak říká hostka aktuálního Dráťáku:
„Nemusí to být nic velkého, žádný obrovský zvrat. Velká očekávání vedou k velmi rychlé frustraci, protože je nedokážeme naplnit. Pokud cítím, že chci nějakou změnu ve svém životě udělat, ať je pohybová nebo jakákoliv, tak od ní se pak začnou odvíjet další věci. Ono Vás to následně povede.“
Také já Vám, milé posluchačky a milí posluchači, ze srdce přeji, abyste si našli pro sebe do konce roku chvíli, kdy se budete moci zamyslet nad tím, co ve svém životě pozitivně změnit nebo i zrekapitulovat to, z čeho jste se letos těšili.
Marjánka | Už nejen folklórní soubor pro nejmenší | Rádio Dráťák | 29.11.2021
Vysíláním Vás provede Pavla Rašnerová. Zprávy a pozvánky připravila Katarína Ugróczi.