Rádio Dráťák Magazín
10.5.2021 | 21:10 | Radio Burgenland Livestream
Do pekla s názvem Ravensbrück bylo deportováno více než sto třicet tisíc žen z více než čtyřiceti zemí. Osvobození tábora se nedočkaly desítky tisíc.
Mezitím samozřejmě vycházely také dílčí vzpomínkové práce věnované například výrazným osobnostem jako byla Milena Jesenská.
O československých ženách pojednávala sice již kolektivní monografie „Ravensbrück“ z roku 1960 vydaná Svazem protifašistických bojovníků, ta stála ale v popředí tehdejšího oficiálního proudu vzpomínání. Obraz o hrůzách a zvěrstvech páchaných lidmi na lidech v ní podávaly československé komunistky, samy bývalé vězeňkyně Ravensbrücku.
Tento politicky orientovaný narativ tedy zabránil skutečnému vzpomínání na československé vězněné ženy v Ravensbrücku. To, jak se samotné vzpomínání měnilo v průběhu času, je také jednou ze stěžejních kapitol chystané publikace Pavly Plaché.
Poslechněte si, kdo byly vlastně československé ženy, které nacistický režim okradl o svobodu a nastolil jim bezpráví v nedůstojných podmínkách.
Během prvního roku existence (1939) ženského koncentračního tábora Ravensbrück do něj byly deportovány desítky žen české národnosti. S rokem 1942 se jejich počet zvýšil, a to na základě atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha a s ním spojenými represemi. Vedení tábora rozhodlo o vytvoření českého bloku.
I když se v táborech ženy setkávaly s podobnými situacemi jako muži, potýkaly se přece jen také s naprosto jinými problémy. Mnohé z nich musely řešit například těhotenství nebo skutečnost, jak být matkou i na tomto peklu podobném místě. Vznikaly lágrové nevěstince a v neposlední řadě byly také prováděny pokusy na živých lidech například i v podobě sterilizace.
Jako by nestačilo, že se ženy musely mít na pozoru před nebezpečím zvenku, jisté nepoměry vládly i ve vlastních řadách.
Konec 60. let 20. století a s ním spojené uvolňování společensko-politické situace znamenal v Československu určitý posun. Impuls přišel také zvenku, a to aktivizováním Mezinárodního sdružení žen Ravensbrück v roce 1966.
Ideový směr vzpomínání na dění v Ravensbrücku udávalo Sdružení československých žen, bývalých vězeňkyň koncentračního tábora Ravensbrück, které vzniklo bezprostředně po konci druhé světové války pod Svazem osvobozených politických vězňů. Sdružení se podílelo na sestavování a vydávání vzpomínkových děl, také básní či uměleckých textů z doby věznění. Dále se angažovaly i v tisku.
V dnešním Dráťáku dále uslyšíte, jak moc se vzpomínky samotných komunistek za soukromými zdmi od oficiálního narativu lišily nebo jak vzpomínaly ty ženy, které se vymezovaly vůči hlavnímu proudu.
Rok 1989 v Československu sice na jedné straně znamenal v mnoha ohledech uvolnění a konečně neomezenou možnost zkoumat historické prameny kriticky nebo dokonce i kriticky začít oficiálně psát, existovala ale i druhá strana mince.
V úzkém propojení byly ravensbrückské ženy i po skončení války. Jediné vídeňské Češky projevily v roce 1968 s těmi československými solidaritu – odsuzovaly vpád vojsk Varšavské smlouvy.
Se svou přednáškou „Vzpomínkový monopol bývalých československých komunistických vězeňkyň nacistického koncentračního tábora Ravensbrück, jeho proměny a důsledky“ se v druhé polovině dubna zúčastnila online workshopu Vídeňského Wiesenthalova institutu pro výzkum holokaustu „Überlebendenverbände. Erinnerungsgemeinschaften und politische Akteure im Kalten Krieg“
Vysíláním Vás provede Pavla Rašnerová. Zprávy a pozvánky připravila Katarína Ugróczi.