Slovanská Beseda mostem hájícím menšiny

Není to tak dávno, co se svěžím životním elánem úspěšně vykročily do své nové a aktivní etapy tradiční vídeňské menšinové spolky jako je Lumír nebo Akademický spolek. Do centra menšinového dění se v současnosti probouzí další – Slovanská Beseda v čele s historikem a pedagogem Mojmírem Stránským. Angažovat se v obnovení tohoto spolku začal na popud také historičky Vlasty Valešové. Byla to právě ona, kdo se snažil jeho restart vážně prosadit.

„Rád bych navázal na médium, které začala používat Hana Herdová z Vídeňských svobodných listů. Je to forma besed, které bychom chtěli obnovit. V rámci nich spolupracujeme již jak s Vídeňskými svobodnými listy, s Českým srdcem, tak také s Akademickým spolkem. Cílem by bylo mít platformu, kde by byly možné diskuzní kroužky čili besedy se zajímavými osobnostmi, které mají co dočinění s českou a slovenskou Vídní nebo přinášejí zajímavý pohled na menšiny jako takové. Ve Vídni se nabízí spolupracovat dále například i s polsky mluvící menšinou nebo klidně i chorvatskou či maďarskou,“ vypráví Mojmír Stránský, od roku 2018 předseda spolku Slovanské Besedy.

Spolupráce slovanských národů v době policejního státu

Název Slovanská Beseda vzniká v době, kdy bylo slovanství bráno jako součást politického boje. O Rakouské monarchii v polovině 19. století, v době neoabsolutistického státu, se dá hovořit jako o policejním státě. V roce 1859 každopádně získává novou ústavu, čímž se mohou menšiny začít organizovat. Ze začátku jde ale spíše o kroužky než o registrované spolky. „Toto podhoubí vede k tomu, že v 60. letech 19. století začínají spolu spolupracovat různé kruhy šlechticů, podnikatelů, úředníků, politiků a lékařů, kteří se chtějí zasadit o to, aby ve Vídni bylo možné se dostat ke kvalitním novinám, celkově literatuře, která je psána i v těch jazycích monarchie, které ve Vídni byly v rámci kulturní scény málo zastoupeny,“ hovoří dále Stránský.

Rok 1865 je rokem založení Slovanské Besedy. Spolek je vnímán jako pokus o spolupráci všech slovanských národů v rámci Rakouské monarchie. O dva roky později ale dochází k jejímu rozdělení a vzniká duální rakousko-uherský systém, čímž Slovanská Beseda ztrácí své z velké části chorvatské a srbské členy. V té době se zároveň rodí i nový spolkový zákon, umožňující formování nových spolků, což s sebou pochopitelně přináší další ztráty členů, ale i finanční problémy. Situace se ale zanedlouho obrací.

„Spolek se transformuje tím, že potom do Vídně začínají přicházet důležití zástupci českého politického a kulturního života. Mezi politiky je to například Pražák. Později jsou důležitými podporovateli spolku historik Palacký či podnikatel Josef Hlávka, a tím se Slovanská Beseda dostává do lepší finanční situace. Své nejlepší období zažívá mezi lety 1880 a 1914, kdy se hodně angažuje a život se demokratizuje. Nikdy nešlo o vytvoření vlastní bubliny, ale o prosazení co největších práv pro menšiny, které nebyly brány jako autochtonně vídeňské, v té době dolnorakouské,“ popisuje historik Mojmír Stránský dobu rozkvětu Slovanské Besedy.

Český dům | Útočiště slovanského obyvatelstva

Oficiálně sice první světová válka zastavuje činnosti spolku, ale neoficiálně jsou prostory Slovanské Besedy v Drachengasse využívány jako „bezpečný úkryt“, kde se mohla scházet a svobodně mluvit jak česká a slovenská, tak také slovinská menšina, jelikož v hledáčku tehdejšího policejního ředitelství bylo slovanské obyvatelstvo viděno jako skupina možných zrádců.

„Po roce 1918, po vyrovnání vztahů s rakouským státem, byla Slovanská Beseda organizátorem, koordinačním prvkem a mostem mezi Rakouskem a Československem,“ hovoří Stránský k novému začátku spolku po skončení války.

Věra Gregorová | Hotel Post | Rádio Dráťák | 7.8.2017

Pro národnostní menšiny fatální 40. roky 20. století

Další nelehkou etapou existence Slovanské Besedy je druhá světová válka, během které je česko-slovenský spolkový život radikálně potlačován. Znovu je to Český dům, dnes Hotel Pošta, kde lidé z menšiny nacházejí útočiště.

Válka sice končí, ale menšinový život se i dále nachází na tenkém ledě. Se vznikem repatriační kanceláře přichází spolek a celkově celá menšina o další cenné příslušníky. Místo po vyhnaném německy mluvícím obyvatelstvu v Československu mělo být osídleno mimo jinými i vídeňskými Čechy.

Dále je to v Československu rok 1948, který způsobí oběma menšinám ve Vídni velkou ránu. Převzetí moci komunistickou stranou nastolí nelehkou otázku, zda s novým socialistickým státem spolupracovat či nikoliv.

K tomu celou situaci ještě ztěžuje fakt, že je samo Rakousko až do roku 1955 obsazeným státem a do té doby i sovětská politika tu hraje velkou roli.

Slovanská Beseda na přelomu nového tisíciletí

„Slovanská Beseda se v průběhu 80. a 90. let snaží spolupracovat s aktivnějšími částmi menšiny. Zde bych rád jmenoval Akademický spolek a jeho předsedu Otu Češku. Dále je to rodina Kalousků, která Besedu aktivně udržovala. Teprve s příchodem Evropské unie a otevření hranic se menšinová situace začíná zlepšovat,“ říká současný předseda Slovanské Besedy Mojmír Stránský.

Podle jeho slov otevírání menšiny trvalo o něco déle než bylo potřeba, a proto se i samotný restart spolku daří po krůčcích.

Cesta historika a pedagoga Mojmíra Stránského do Rakouska

Mojmír Stránský v roce 1983 ve svých 13 letech spolu se svou rodinou emigroval přes Jugoslávii do Rakouska. Na škole Komenského absolvoval poslední ročník základního vzdělání a dnes na bilingvním reálném gymnáziu v Schützengasse vyučuje dějepis. Vedle poslání učitele je také univerzitním asistentem na Institutu východoevropských studií Vídeňské univerzity, na které vystudoval mimo jiné dějiny východní Evropy.

Slovanská Beseda | Verteidigende Brücke der Volksgruppen

V aktuálním magazínu Rádio Dráťák uslyšíte Mojmíra Stránského. Bude vyprávět nejen o historii Slovanské Besedy, ale také o jejích vizích. Pořadem Vás provede Pavla Rašnerová. Zprávy připravila Tereza Chaloupková.