Rádio Dráťák Magazín
8.6.2020 | 21:10 | Radio Burgenland Livestream
S dnešním hostem jsme se potkaly ve Währinger Schuberpark, kterým se zase po dlouhých týdnech nesly zvuky radosti a pospolitosti. Stejná atmosféra dýchala také z Lucie Mundilové, rodačky z Karlových Varů, jejíž domovem je již třicet let Vídeň.
Do duhových vlajek se oblékla sice již Vídeňská univerzita a také radnice, každopádně samotný festival Regenbogenparade se letos odehraje především v online světě. I Vídeň se tak připojí k celosvětovému Global Pride, plánovanému na 27. červen 2020.
Za normálních okolností by se Ringstraße již tuto sobotu proměnila na jednu velkou party, oslavující především život a to ve všech jeho barvách. Není to jen „Pochod hrdosti“, ale také doprovodný program, kterým Vídeň každoročně demonstruje svou otevřenost vůči všem sexuálním orientacím.
Nechybí ani bohoslužby. A právě společně se sborem Zwingli Kirche, svým domácím kostelem, se minulý rok rozezněl během ekumenické bohoslužby „Pride Prayer“ v Michaelerkirche – při příležitosti EuroPride ve Vídni – také hlas Lucie Mundilové, která pro radost zpívá i v pěveckém spolku Lumír.
„Na té akci je krásné vidět to, co nás lidi spojuje, a to bez pozlátek. Já jsem tam pokaždé zažila atmosféru, která by měla být mezi námi lidmi: bez předsudků, otevřenou, hluboce lidskou,“ vzpomíná Mundilová na bohoslužby, které v rámci Vienna Pride pořádá vídeňská organizace HUG | Homosexuelle und Glaube. Podílí se na nich hned několik církví.
„Zviditelňují se tak i problémy, se kterými se lidé s jinou sexuální orientací než heterosexuální potýkají. Může to být také možností osvobození nebo pomocí těm, kteří se v tom cítí být sami, že jsou jiní. I když máme otevřenou společnost, tak homosexualita a i jiná orientace není všeobecně přijímaná a ti lidé se setkávají s odmítáním a bohužel je to i na půdě církve a křesťanství se ‚podílí‘ na jejich dnešním postavení, které není úplně výhodné,“ pokračuje Lucie Mundilová ve vyprávění, proč jsou pochody hrdosti důležité a nezbytné.
„Jsem členkou církve evangelické reformované a při výběru tohoto společenství ve Vídni u mně sehrál roli postoj vůči lidem z jakéhokoliv důvodu znevýhodněných, nejen lidem s různou sexuální orientací, ale také vůči cizincům, ženám, lidem s postižením,“ popisuje Mundilová cestu k nalezení své církve, v níž bylo v roce 1999 ustanoveno žehnání homosexuálním párům a od minulého roku jsou možné také církevní sňatky.
Některé z biblických textů bývají často předkládány jako důkazy o tom, že homosexualita je hříchem. Je tomu ale tak?
Ještě než otevřela své srdce výuce na škole Komenský, kde jak říká – se cítí jako doma – přišly na svět její děti. Zároveň také ještě studovala na Evangelicko-nábožensko-pedagogické akademii, kde se původně chtěla naučit německy, samozřejmě ji také zajímal obsah studia. Už tehdy začaly její hodiny evangelického náboženství navštěvovat také děti, které nebyly nikde církevně zapojené.
„Pokud se člověk sám ve své podstatě a také ve své sexuální identitě cítí jako plnohodnotný, jako Bohem přijímaný, jako někdo, kdo má svou hodnotu, tak může mít rád sám sebe, a potom může mít rád i druhé – může z čeho čerpat,“ zamýšlí se Mundilová a přesně to se snaží také předávat během své výuky dětem dál.
„Potkávám se s dětmi už od první třídy, které mají dvě maminky nebo dva tatínky, a samozřejmě je to hned téma mezi dětmi a někdy to může být i zdrojem výsměchu, zranění těch, kterých se to týká nebo holek, které se lépe cítí ve společnosti kluků, anebo kluků, kteří si raději hrají s panenkami a neznamená to hned, že musí mít jinou orientaci, a přesto se mohou stát terčem urážek. Na to já hned reaguji, nesnáším ponižování,“ říká rázně, ale s úsměvem na rtech Mundilová.
Výuka náboženství v menších skupinkách s naslouchající a všem názorům otevřenou pedagožkou může být pro děti příjemným přístavem, kde se jejich osobnosti mohou vyvíjet klidnou cestou.
„Shodli se na tom, že děti rády na to téma diskutují. Je fajn, že se o tom bavíme a jsem ráda, že u nás na škole je nastavení pedagogů takové – to se domnívám –, že homosexualita nebo jiná sexuální identita je normální, že jakákoliv diskriminace nebo zesměšňování z tohoto důvodu je nepřípustná a ten, kdo potřebuje pomoc, tak z naší strany ji rád dostane.“ Lucie Mundilová se zeptala také svých kolegyň a kolegů na škole Komenský, zda během vyučování tematizují jinou sexuální orientaci a jak na ni žákyně a žáci reagují.
Když jsem se s Lucií Mundilovou loučila – jak nasedala na kolo – pomyslela jsem si, jaké mají její žákyně a žáci a také kolegyně a kolegové štěstí.
I když ani v naší společnosti to mnohdy pro kohokoliv s jakoukoliv odlišností není snadné, existují dodnes státy, ve kterých se jiná než heterosexuální orientace trestá smrtí.
Magazín Rádio Dráťák s Lucií Mundilovou začíná 8. června v 21:10 na Radiu Burgenland.