Rádio Dráťák Magazín
25.5.2020 | 21:10 | Radio Burgenland Livestream
Rodina Kolaříků s kořeny v jižních Čechách tzv. Švýcarský dům vlastní a provozuje již sto let.
Dnešní druhou krátkou reportáží je Životní jubileum KR. Eduarda Haranta
Korona-krize se dotkla i gastronomie. Přesně dva měsíce museli provozovatelé podniků počkat než mohli znovu přivítat své hosty. Stejně tak tomu bylo i u legendární zahradní restaurace Schweizerhaus ve vídeňském Prátru.
Uchovat to, co známe od svých maminek a babiček
„Na to pivo a kolínko už lidé čekali a my jsme se taky těšili, protože to už nebyl život takhle bez našich kontaktů a vidět lidi, jak se smějí a jak jim chutná, jak se baví. Ten první den, jak se otvíralo, to byla taková radost a že se u stolu sedí bez masek,“ popisuje své dojmy z otevření rodinného podniku Lydia Kolaříková, která jej provozuje společně se svým bratrem Karlem Janem, jeho manželkou Hanni a jejich dětmi Reginou a Karlem.
Novým pachtýřem se stává syn řezníka z jižních Čech
Poslechněte si v dnešním vysílání, jak to celé začalo, jaké byly úplné začátky rodiny Kolaříků
Dědeček Johann Kolařík přišel do Vídně okolo roku 1890, tedy v době, kdy tisíce lidí do města na Dunaji přišli za prací a našli tu zároveň i svůj nový domov.
„Dědeček sem rád chodil na pivo a v roce 1920 se pro tuto hospodu hledal nový pachtýř. Tehdy to byly bídné časy po první světové válce. Můj dědeček, který byl řezníkem, se ptal svého 19letého syna, jestli si netroufá tu hospodu převzít, že by mu dodával maso a ano, ten kluk si troufnul, a tak se tenkrát dostala rodina Kolaříků do Prátru,“ vypráví jeho vnuk Karel Jan Kolařík.
Karel Kolařík | Být hostinským byl celý jeho život
Vídeňský Schweizerhaus se v minulosti musel postavit na nohy hned několikrát. V roce 1939 byl rekvirován a sloužil jako lazaret pro vojáky. Po konci druhé světové války v důsledku střelby Sovětů, kteří do Prátru přišli z Dunajského kanálu, shořel na popel. To ale jeho tehdejšího majitele ve vedení podniku nezastavilo. Být hostinským znamenalo pro Karla Kolaříka velmi hodně, byl to celý jeho život. Ještě ve svých devadesáti letech s radostí ve svém podniku pracoval.
Umírá roku 1993. O tři roky později je podle něj pojmenována jedna z ulic Karl-Kolarik-Weg, vedoucí k vyhlášené gastronomické instituci v Prátru, kde si dodnes můžete pochutnat na tradiční rakousko-české kuchyni.
Tak na něj i na svou maminku Else vzpomíná jejich syn Karel Jan: „Byl to velmi inovativní člověk a pracovitý stejně tak jako moje matka. Velmi rád jezdíval do tehdejšího Československa a češtinu miloval.“
Karel Jan Kolařík vzpomíná také na cesty s tatínkem do Českobudějovického pivovaru, odkud Schweizerhaus dodnes bere špičkové pivo. Silně mu utkvěla v paměti atmosféra na hraničních přechodech: „Na jedné straně byl ten přechod trochu nepříjemný. Především ta kontrola, co to tam hlídala s puškou. Lidé se s námi částečně báli mluvit, protože jsme byli z kapitalistické země, a naši obchodní partneři pak byli politicky kontrolováni.“
„Salzstangerl, Bretzeln“ | Dětské popichování v české škole
Pokračovatel věhlasného a předními gastrocenami ověnčeného Schweizerhausu Karel Jan Kolařík vystudoval ekonomii. V rodinném podniku byly jeho úkolem především účetnictví a inovace.
Jaké bylo jeho dětství v Prátru? „Na začátku jsme tu měli takové baráky, ve kterých jsme žili. Byl to ale svobodný pocit, měli jsme tady zahradu, kde jsme si jako děti mohly hrát a Prátr byl tehdy také velmi zelený. Pamatuji se, že jsem tady tenkrát jako 10letý kluk prodával preclíky a slané rohlíčky a v české škole potom dívky na mě pokřikovaly: ‚Salzstangerl, Bretzeln’ a mně to bylo strašně trapné. No ale potom jsem byl o dva roky později už v schanku,“ vzpomíná Karel Jan Kolařík.
Čím je Budvar, který se čepuje ve Schweizerhausu již téměř sto let, tak výjimečný? I to se dozvíte v dnešním Rádiu Dráťák.
Mimo grilovaná kolena jsou v rodinném podniku Kolaříků dále oblíbenými pokrmy guláš, dršťková polévka nebo bramborové placky a lupínky, sladké makové nudle či povidlové taštičky
Duch tradice všude okolo
U Fajfky, o něco později U Ruského císaře – to jsou jména podniků, která stála na místě, kde bychom dnes našli nám známý Schweizerhaus. 250 let gastronomické historie nelze jen tak opomenout. Když člověk sedí po náročném dni v práci u dobře vychlazeného Budvaru, obklopen kaštany a ořešáky, duch tradice na něj dýchá všude okolo. Každopádně jak říká majitel restaurace Kolařík: „Kde je tradice, musí být i inovace – bez ní by tradice netrvala moc dlouho.“
S Lydiou Kolaříkovou budeme během příštího vysílání Rádia Dráťák v povídání o rodinném podniku pokračovat.
Také v našem televizním magazínu České Ozvěny a Slovenské Ozvěny se můžete těšit na krátký dokument, věnovaný stoletému výročí legendárního Schweizerhausu s rodinou Kolaříků. Poběží v neděli 14. června ve 13:05 na programu ORF 2 Wien.
Co stůl, to jiný lidský příběh – všechny ale spojuje oblíbená pivní zahrádka, spíše zahrada, která může pojmout až 1800 míst. Odpočinout si a odnést si z ní kulinářský zážitek rozhodně můžou dneska i vegetariáni a lidé s bezlepkovou dietou.
Schweizerhaus v rukou Kolaříků již ve třetí generaci
O gastronomickou oázu zeleného Prátru se v současnosti stará také již třetí generace Kolaříků. Jsou jimi Regina a Karl, který je ve vedení podniku spolu se svým otcem od roku 2015.
„Už jako dítě jsem tu strávil hodně času. Není to pro mě jen práce. Naučit česky jsem se chtěl kvůli tomu, že jí v naší rodině mluví také tatínek a teta. Z malé části se cítím jako Čech,“ vypráví Karl Kolařík.
„Současně mám v sobě dvě kultury" | Lydia Kolaříková | Rádio Dráťák | 1.6.2020
Dnešní magazín Rádio Dráťák s rodinou Kolaříků začíná v 21:10 na Radiu Burgenland.