Rádio Dráťák Magazín
24.2.2020 | 21:10 | Radio Burgenland Livestream
Na celé naši planetě se v současnosti lidé dorozumívají okolo sedmi tisíci jazyky. Bohužel více jak jejich polovina je ohrožena zánikem. Jazyková pestrost představuje jedno z kulturních dědictví a bohatství lidstva, a také z tohoto důvodu UNESCO zavedlo 21. únor jako Den mateřského jazyka.
Česká Vídeň má tři tištěná média. Jsou jimi noviny „Vídeňské svobodné listy“ a časopisy „Kulturního klubu Čechů a Slováků v Rakousku“ a "Česká a slovenská Vídeň dnes“ Školského spolku Komenský.
Československé propojení i na úrovni jazyků
Hana Herdová na začátku rozhovoru vzpomíná na své dětství, které prožila na Slovensku, v rodné obci Topoľčianky, kam jezdíval během letních prázdnin první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Jejich základní škola pořádala výměnné pobyty se školou v Litoměřicích. Československé propojení působilo tehdy tak samozřejmě. Nikdo nerozlišoval, jestli právě poslouchá rozhlas ve slovenštině či češtině a v jakém jazyce je právě rozečtená kniha.
„V 90. letech jsem se přestěhovala do Čech. Pracovala jsem ve školství a žádné zásadní problémy s češtinou jsem neměla. Jen s psaním jsem měla deficit, i později, když jsem začala studovat němčinu a občanskou nauku v Olomouci. Záměrně jsem pak psala svou diplomovou práci v němčině, jelikož jsem se necítila až tak jistá. Jak už to tak ale v životě bývá – život je plný paradoxů – začala jsem dělat na novinách a faktem je, že tou praxí jsem se dopracovala k tomu, že jsem schopná opravovat texty rodilých mluvčích.“
Krásná, měkká, melodická čeština ve Vídni
V současnosti je nejvíce odběratelů Vídeňských svobodných listů – mimo Vídeň – z Dolního Rakouska. Nejdelší trasu překonávají Listy až do Švédska.
Šéfredaktorka Vídeňských svobodných listů se poprvé s českou menšinou setkala během svého studijního pobytu v Rakousku. Na předmětu „religionistiky“ své olomoucké alma mater tenkrát dostala zadání, aby napsala práci o některé z památek v okolí:
„Můj úplně první kontakt byl s páterem Horákem na Rennwegu někdy kolem roku 1997. Postupně se z toho pak vyvrbilo, že jsem navštívila českou školu, psala jsem také diplomovou práci na téma vídeňských Čechů. Setkání s vídeňskou češtinou bylo velmi hezké. V té době, když jsem začala dělat ty noviny – okolo roku 2004 – jsem byla v kontaktu s těmi, co se tady narodili. Ta jejich čeština byla tak krásná, úplně jiná než ta česká: taková měkká, melodická, úplně jiná než v Čechách. Já jsem to moc ráda slyšela. Bohužel ti lidé už pomalu odcházejí.“
14-denní periodikum Vídeňské svobodné listy jako i ostatní menšinové tiskoviny jsou v Rakousku podfinancováné. O české Vídni tak ve VSL z velké části referují dobrovolní přispěvatelé.
V případě náležité finanční podpory ze strany rakouského státu, by Vídeňské svobodné listy mohly být i týdeníkem a šance zaměstnat více redaktorů by byla větší.
Nyní je jejich financování vícezdrojové. Se současným předplatným by je totiž nebylo možné vyrábět. Drobná podpora přichází ze spolkového kancléřství, ale velkým a významným sponzorem je spolek České srdce. V neposlední řadě tvoří nezanedbatelný příjem také inzerce.
Média, nositelé mateřského jazyka
Jak již bylo řečeno také na prosincové konferenci národnostních menšin – média jsou nositeli mateřského jazyka a z toho důvodu je nezbytností rakouské vlády je podporovat. I když tiskoviny už netvoří jedinou formu zdroje informací, dodnes v menšinovém životě hrají nepostradatelnou roli.
Hana Herdová, dnešní první host Rádia Dráťák, nejprve o menšinách v Rakousku psala svou diplomovou práci. Jak se sama zmínila: „Ani tehdy a ani dnes se o menšinách moc nemluví.“ V té době pro ni česká Vídeň již nebyla cizí.
Noviny s dlouhou tradicí
Jelikož tehdejší šéfredaktor Vídeňských svobodných listů náhle zemřel, hledala se ihned náhrada. Výhodou bylo, že Herdová ovládala jak češtinu, slovenštinu, tak také němčinu slovem i písmem. Zaučoval ji Petr Gregory, tenkrát místopředseda Českého srdce, který měl zkušenosti z oblasti tiskovin. Dříve se totiž se staral o vydávání katolického občasníku „Věstník“.
„Je to médium, které tady má velkou tradici. Navázalo na předchozí období, kdy byly ve Vídni desítky titulů – novin a časopisů. Ještě v období meziválečném tady vycházelo hodně tiskovin, které byly orientované třeba podle politických stran, odborů či to byly cechovní noviny. Po druhé světové válce se společně vydávaly už jen jedny noviny – týdeník Vídeňské svobodné listy. Od konce 70. let jsou dvoutýdeník, kdy finanční prostředky už nestačily,“ popisuje Herdová ve zkratce vývoj Listů.
Nejbližší akcí VSL je setkání s českým operním pěvcem Adamem Plachetkou, a sice ve středu 1. dubna od 18:00 ve Slovanské besedě, Drachengasse 3, 1010 Vídeň.
Sólista Vídeňské státní opery a Metropolitní opery v New Yorku zde bude prezentovat své nové CD „Zimní cesta“.
Besedy „Na kus řeči“
Redaktorka Hana Herdová vymyslela pro Vídeňské svobodné listy také své vlastní PR – besedy „Na kus řeči“. Na podzim tak do Vídně přijel českou menšinu navštívit význačný znalec biografie a díla Jana Nepomuka hraběte Harracha, historik Jan Luštinec a nedávno také bývalý český premiér a eurokomisař Vladimír Špidla.
Naděje ve vládním programu | Rozvoj menšin i cestou tisku
Šéfredaktorkou časopisu Kulturního klubu Čechů a Slováků v Rakousku je Helena Basler přibližně dvacet let. Stejně tak dlouho je aktivně činná také v poradním sboru konzultativní rady českého senátu.
„Vládní program vypadá velice slibně. Jde čistě o to, aby to neusnulo. Co se týče podpory tisku – ano, velice se mi to líbí; jen je tam takový malinký zádrhel v tom, že tam stojí: jeden tiskový orgán pro menšinu, ale musíme si uvědomit tuhle věc: oni myslí skutečně celou redakci a 100 000 Euro. My tady máme tři tiskoviny a ty nespotřebují ani polovinu. Takže si dovedu představit, že česká národnostní menšina by se mohla dál rozvíjet i tiskově,“ vyjadřuje se k současnému vládnímu programu, konkrétně k plánovanému navýšení rozpočtu pro národnostní menšiny a zajištění podpory menšinového tisku Helena Basler, náš další host magazínu Rádia Dráťák.
S novinařinou v krvi
K samotné redaktorské práci se Helena Basler dostala značnou oklikou. O to více z ní vyzařuje chuť a radost předávat české a slovenské Vídni nejnovější informace: ať už z kultury, tak také například ekonomiky. V každodenním životě mluví hovorovou češtinou. Když je na návštěvě v Praze, nikdo prý nepřijde na to, že už není Pražanka.
„Moje bývalá profesorka češtiny si myslela, že když ze mě nebude literát, tak alespoň nějaká historička nebo že budu pracovat v knihovně. K novinářské práci jsem se dostala díky mému otci, který sám byl šéfredaktorem. Od malička jsem tím směrem byla tak trochu vedená. Tady jsem se k tomu dostala, až když nám zemřel šéfredaktor – pan Janýr,“ popisuje Basler svou cestu k časopisu Kulturního klubu Čechů a Slováků v Rakousku.
Vzhledem k tomu, že byla v bývalém Československu špatným politickým kádrem, nesměla studovat, a tak navštěvovala školu při práci. Tenkrát byla donucena dělat technický obor, tzv. slaboproud. Jak sama vypráví, s tímto zaměřením se tu v Rakousku později, když v roce 1968 opustila svou rodnou zem, na žádnou humánní vědu nedostala. Začala tedy pracovat ve velké telefonní firmě a vypracovala se natolik, že polovina Vídně v oblasti telefonu doteď pracuje podle jejího systému – plánovala zařízení.
Časopis Kulturního klubu i jako univerzitní pomůcka
Také Helena Basler je přesvědčená o tom, že menšinový tisk je jedním z těch médií, které udrží češtinu ve Vídni při životě.
V časopise Kulturního klubu Čechů a Slováků v Rakousku nechybí jak podrobný kalendář podniků české a slovenské menšiny, tak také aktuality ze spolkového života.
„Časopis Kulturního klubu se občas bere i jako pomůcka na vídeňské slavistice. Máme stav současné češtiny. Dá se podle něho opravdu naučit, a tím pádem i to udržení českého jazyka je díky němu pochopitelné,“ zdůrazňuje Basler.
Měsíčník vychází několikrát do roka, pracuje na něm redakční tým, který má mezi sebou rozdělené jednotlivé rubriky. Čtenáři jsou především členové Klubu, ale také prostí abonenti. Časopis se tiskne v Brně a korektury a lámání jsou doménou Prahy.
Na tisk přispívá rakouský stát 10 000 Euro. Podle redaktorky Basler by bez podpory České republiky ve vydávání časopisu rozhodně nemohli pokračovat.
Časopis Kulturního klubu Čechů a Slováků v Rakousku letos oslaví své 40. narozeniny. V plánu je také příprava dalšího sborníku o české menšině. Aktuální dění spolku sledujte na webu kulturklub.at
„Ze začátku byl časopis vedený jako buletin s pár stránkami především jako přehled o tom, co se dělá, ale také jako podpora disidentu. Díky mě – já jsem hodně zvídavý a čtivý člověk – jsme se dosti rozšířili. Časopis je členem Österreichischer Zeitschriften- und Fachmedienverband – to znamená, že jsme v Rakousku skutečně uznaní jako časopis,“ vypráví dále Helena Basler.
Am Internationalen Tag der Muttersprache mit Helena Basler und Hana Herdová (Artikel auf Deutsch)
V aktuálním magazínu Rádio Dráťák, který začíná 24.2. v 21:10 hod. na Radiu Burgenland, si poslechněte příspěvek s Helenou Basler a Hanou Herdovou, který připravila Pavla Rašnerová. Vysíláním Vás provede Tereza Chaloupková.