On demand | Rádio Dráťák | 12.8.2019
„Deportováni. Srovnávací perpektivy organizování cesty k vyhlazení.“ Tak zněl název konference, kterou pořádal vídeňský Wiesenthalův institut společně s rakouskými dráhami, a která se konala symbolicky – na vlakovém nádraží. Nádraží, z kterých odjížděly přeplněné vlaky, jejichž cestující neměli naději na návrat. Nádraží, která byla srocovacím místem před cestou do pracovních a vyhlazovacích táborů. Nádraží, které bylo pro mnohé tím posledním místem, které ze své domoviny kdy zahlédli. I proto se rakouské dráhy nebály stát se hostitelem výstavy, která se na konci června věnovala různým pohledům na organizaci deportací v době druhé světové války.
„Zaměstnanci drah v Rakousku se narozdíl od svých německých kolegů aktivně zúčastnili odboje proti nacismu. Více jak dva tisíce z nich skončilo v koncentračních táborech, asi 300 v odboji zemřelo nebo bylo přímo popraveno,“ říká Traude Kogoj ze spolecnosti OEBB.
Srovnávací perpektivy organizování cesty k vyhlazení
Vlaková nádraží po celé Evropě byla bodem počátku smutného konce milionu lidských bytostí. Historici se rozhodli tento aspekt nevynechat a centralní a vychozí bod celého holokaustu podrobit zkoumaní. A proto se tato konference konala a za podpory rakouské Akademie věd a rakouských drah na ni po tři dny vystupovali historici z různých zemí se svými referáty zpracovavajícími lokální příběhy organizace deportace Židů. V dnešním vysílání Rádia Dráťák bude slyšet tak vícero řečí, jelikož holokaust se týkal témeř celého evropského kontinentu.
Jeden z řečníků se dotknul ve svém příspěvku i ukrajinského města Buczacz, které bylo dříve územim Polska, a ze kterého pocházel i zakladatel Wiesenthalova institutu Simon Wiesenthal. Řečníkem byl americký historik Omer Bartov, profesor evropské historie a německých studií na Brown University v Providence, který je celosvětově uznávaným odborníkem na problematiku genocidy.
„Já se ve svém referátu věnoval ukrajinskému městu Buczacz, které bylo dřív v Polsku a původně bylo částí Rakouska – Uherska. Ale já jsem ve svém příspěvku nemluvil tolik o deportování. Ale o té části genocidy, která se stala lokálně bez toho aniž by byli Židé někam deportováni. Snažil jsem se přijít na onu logiku lokální genocidy, kdy byli lidé vražděni ve svých vlastních městech, ve svých vlastních synagogách a jsou na oněch místech pohřbeni do dneška.
Takže se nejednalo o lidi, kteří byli donuceni odejít ze svých domovů v Berlíně, v Paříži a jinde, a poté zmizeli. Ale obyvatelé Buczacze nezmizeli, oni byli zabiti přímo na místě. A mým argumentem je, že se do jejich vraždění zapojili nejenom příchozí Němci a Rakušané, ale i domací obyvatelstvo. Jejich doposavadní sousedé. Protože město jako Buczacz bylo smíšené – žili tam Židé, Poláci a Ukrajinci. A měli mezi sebou vztahy. Ale přesně tyto vztahy měli pak vliv na to, jak genocida Židů v tomto prostoru probíhala. To, že polovina obětí byla zabita ještě dřív, než by je Němci transportem vyslali na cestu k vyhlazení. A já tvrdím, že to se samozřejmě nedělo jen v Buczaczi, ale v různých evropských větších i menších městech. A proto musí být naše představa o holokaustu a o tom, že vyhlazování začalo až ve chvíli, kdy transport odjížděl od perónu, revidována,“ říká Omer Bartov Brown University v Providence, o tématu, kterému se věnuje posledních 20 let.
„Mé myšlenky se stále zabývají genocidou a tím, jak funguje vztah mezi oběťmi a pachateli. V genocidě, kterou spáchali nacisté, byly střety mezi oběma skupinami malé, oběti byly spíš systematicky odváženy. Ale v 90. letech byly spáchány dvě genocidy, jedna v Rwandě, druhá v Bosně. Nedělo se to potají, neexistoval odstup k hrůzám, zde sousedé vraždili sousedy. Zajímalo mě, jak je něco takového možné. V roce 1995 jsem se ptal mé matky na její vlastní zkušenosti, na její vlastní vyhnání z malé vesničky v Polsku – z Buczacze, z níž pochází i Simon Wiesenthal. V mých studiích narážím stále znovu a znovu na fakt, že násilí roste vevnitř ve společnosti a neproniká zvenčí,“ vysvětluje historik Omer Bartov pro Radio Dia:tón.
Z pořádající instituce, tedy z vídeňského Wiesenthalova instututu bude v Rádiu Dráťák slyšet také historička Jana Stárková, vídeňská Češka, která se vyjádřila k naději, kterou pro ni konference ´Deportováni. Srovnávací perpektivy organizování cesty k vyhlazení´ představuje.
„Nejde jen o zpracování historických událostí, suché fakta, ale o morální otázku a lidský přístup. Do jaké míry je člověk schopen postavit se proti nespravedlnosti a zastat se těch, kteří se dostali do pozice obětí? Pokud se nám má něco touto konferencí podařit, tak je to to, že přispějeme k lepšímu porozumění a uvědomění těch, kteří by jinak o těchto tématech nepřemýšleli,“ říká historička Jana Stárek.
Ve vysílání uslyšíte ještě slovenského historika Jána Hlavinku z Historického ústavu v Bratislavě. A česky mluvícícho rakouského historika Niklase Perziho z Centra výzkumu migrace. Rozhovory vedla Yvonne Erdost. Vysílání připravila Tereza Chaloupková, která Vás i dnes večer magazínem Rádio Dráťák provede. Začínáme ve 21:10 na Radiu Burgenland.