Další 100. výročí | Rakousko dnes slaví výročí založení republiky

Začátkem října 1918 se monarchie začala nezvratně rozpadat. V Evropě vznikaly nové republiky a vojáci vracející se ještě v císařských uniformách z bojišť velké války se k nim postupně hlásili. Z bývalé monarchie sdružující téměř 50 milionů lidí se stala republika se šesti a půl miliony obyvatel.

Rozpad rakousko-uherské monarchie dal před sto lety vzniknout novým státům, založeným na národních principech. Zato z původního srdce mocnářství zůstal zbytek, se kterým si ani jeho občané nevěděli příliš rady a nedokázali se s nově vznikající rakouskou republikou ztotožnit.

V den prohlášení první rakouské republiky 12. listopadu 1918 se s novou vlastí dokázal ztotožnit jen málokdo. Díky nacionálům už během války opět značně posílila velkoněmecká myšlenka a po rozpadu monarchie se k ní přiklonili i silní sociální demokraté.

Kancléř první republiky Karl Renner proto navrhoval název Jihovýchodní Německo, diskutovalo se ale i o Vysokém Německu, Dunajské Germánii, Východoněmeckém svazu či Německé Marce. Díky tlaku křesťanskosociálních politiků, kteří se nechtěli rakouského odkazu úplně vzdát, byl nakonec do ústavy prosazen název Německé Rakousko (Deutschösterreich).

Vyhlášení první rakouské republiky 12. listopadu 1918

První poválečná ústava z 12. listopadu 1918 počítala totiž s anšlusem k Německu. „Deutschösterreich je součástí Německé republiky,“ ujišťoval její druhý článek. Území, které si chtělo Německé Rakousko do budoucna nárokovat, zahrnovalo všechny sídelní oblasti německy mluvícího obyvatelstva rakouské části zaniklé monarchie.

Nové Rakousko se muselo vyrovnat se ztrátou uhlí, které mu dříve dodávaly české země, se zemědělstvím zdecimovaným válkou natolik, že nebylo s to nový stát uživit i s předimenzovaným zbrojním průmyslem a státním úřednictvem. „Pochyby o životaschopnosti nového státního útvaru převažovaly tehdy v celé rakouské společnosti a na čas spojily i všechny tři tradiční rakouské politické tábory,“ upřesňuje historik Jan Křen pro Českou televizi.

V první vládě nové rakouské republiky tak společně usedli křesťanští sociálové (dnešní lidová strana), nacionálové a sociální demokraté, kteří se postupně stali nejsilnější stranou a ve snaze dosáhnout rovnostářské občanské společnosti provedli řadu reforem.

Deutschösterreich se nekonal

Plány na vznik společného rakouského a německého státu ale definitivně rozmetala Saintgermainská smlouva uzavřená třemi desítkami států 10. září 1919. Rakousko navíc přišlo o Jižní Tyrolsko a Istrii (připadly Itálii), Sudety (připadly Československu) a části Dolního Štýrska a Korutanska (přešly pod nově vzniklý stát Srbů, Chorvatů a Slovinců).

„Značná část občanského tábora měla k nové republikánské demokracii rozlomený vztah. Republice chyběla přitažlivá státní ideologie, která by nahradila habsburský mýtus monarchické éry. Značná část občanského tábora neměla žádnou republikánskou hrdost a mnozí považovali republiku za blasfemii“ dodává historik Jan Křen.

Až druhou republiku vzali Rakušané doopravdy za svou

Definitivní tečku za císařským Rakouskem udělala podle historika Manfrieda Rauchensteinera až nacistická revoluce v roce 1938. Svébytná rakouská identita ale mohla začít naplno vznikat až v 50. letech. „Ekonomická situace druhé republiky byla lepší než v první republice. Druhá rakouská republika uspokojila obyvatelstvo sociálním a ekonomickým směrem, což první republika nemohla. Také se říká, že rakouský národ vzniká až po roce 1945,“ upozornil v pořadu Historie.eu česko-rakouský historik Niklas Perzi.

Většina Rakušanů se začala považovat za Rakušany, a nikoliv za Němce či rakouské Němce, až v sedmdesátých letech. Půl století po vzniku první rakouské republiky.

Links

Die unterschätzte Republik | 11.11.2018 | news.orf.at
Staatsakt in der Wiener Staatsoper | 12.11.2018 | orf.at