Příběh statečnosti Milady Horákové míří na filmová plátna

Snímek Milada vychází z historických událostí a ukazuje vykonstruovaný proces s doktorkou Miladou Horákovou. Ten pro ni skončil v červnu roku 1950 rozsudkem smrti. Připravit snímek o této neobyčejné političce trvalo jeho scenáristovi a režisérovi Davidu Mrnkovi skoro 10 let.

Ani 67 let po justiční vraždě právničky Milady Horákové není zřejmé, jak komunistický režim naložil s jejími ostatky. Historik vězeňství Aleš Kýr připomněl, že na Pankráci bylo popraveno 177 odpůrců komunismu. „Je důležité připomínat, že justiční vraždu Milady Horákové zorganizovala komunistická strana a že to udělala po moskevském vzoru a s moskevskými poradci,“ zdůraznil na den obětí komunismu tohoto roku ministr spravedlnosti Robert Pelikán.

Do titulní role snímku, který přichází právě teď do kin, obsadili filmaři izraelsko-americkou herečku Ayelet Zurerovou. Stalo se tak zejména pro to, že snímek je určený pro celosvětové publikum a byl proto natáčený v angličtině, i když částečně s českými herci. Zanícenou komunistickou prokurátorku Ludmilu Brožovou Polednovou si zahrála Aňa Geislerová a Klementa Gottwalda Jiří Vyorálek.

Celoživotní boj za spravedlnost

Vzhledem k tomu, jak silný příběh se s její osobou váže, je až s podivem, že trvalo skoro 70 let a nesčetně dokumentárních děl, než se někdo odvážil zadaptovat příběh Milady Horákové jako film pro velká plátna.

Po svatbě s Bohuslavem Horákem začala Milada pracovat na pražském magistrátu. Byla také jednatelkou v Ženské národní radě, kde se zaměřovala mimo jiné na problematiku neprovdaných žen, nemanželských dětí a rozvedených a rozloučených manželek. Ve vysílání rozhlasu přednášela o ženské solidaritě a otázkách domácnosti a povolání. Řešení sociálních otázek ji často zavedlo do zahraničí. Film také zobrazuje neúnavnou snahu Horákové pomoct uprchlíkům ze Sudet po podepsání mnichovské dohody. Poté, co ji z magistrátu v březnu 1939 vyhodili, se věnovala odboji a obstarávala byty pro lidi, kteří se museli skrývat.

Gestapo ji spolu s manželem zatklo v létě 1940 v Horním Bradle. Tehdy trestu smrti unikla, byla odsouzena na osm let. „Jedna z věcí, která jí asi hrozně pomáhala – ona skutečně se v tom nacistickém kriminále stala hluboce věřící osobou. Tak to je, myslím, další věc, která jí dávala sílu,“ popisovala už dřív v rozhlasovém dokumentu její dcera Jana Horáková Kánská.

Po válce se Milada Horáková znovu vrátila do Prahy. Spolupracovala s prezidenty Masarykem a Benešem. V roce 1946 byla zvolena poslankyní Ústavodárného národního shromáždění. Mandátu se vzdala po smrti ministra zahraničí Jana Masaryka v roce 1949. Pro svůj neúnavný boj za práva žen a svobodu pro všechny byla Milada Horáková trnem v oku nově nastupujícímu represivnímu režimu. Příslušníci StB ji zatkli 27. září 1949.

V jednom z největších vykonstruovaných politických procesů 50. let byli spolu s Horákovou odsouzeni k trestu smrti také Oldřich Pelcl, Jan Buchal a Záviš Kalandra. „Tvůrci procesu potřebovali figuru, která je dostatečně reprezentativní, která měla širší rozpětí jak ve vztahu k zahraničí, tak k domácí politice. A to Milada Horáková splňovala. To byla svým způsobem ideální figura pro to, aby byla postavena do čela údajného protistátního spiknutí,“ připomíná Jan Kalous z Ústavu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu.

Za život Horákové se přimlouval Churchill i Einstein

Miladu Horákovou odsoudila komunistická justice za údajnou velezradu a špionáž. Na její obranu vystoupila řada významných osobností včetně Alberta Einsteina, Winstona Churchilla nebo generálního tajemníka OSN Trygve Lie, režim ji přesto nechal popravit.

Doktorka Horáková má symbolický hrob na pražském Vyšehradě, podle historika Kýra si ji však lze nejsilněji připomenout právě na místě, kde byla 27. června 1950 oběšena za údajné spiknutí a velezradu na dvoře Pankrácké věznice. Na obou dvorcích bylo v letech 1949 až 1954 popraveno 165 odpůrců režimu včetně jediné ženy - Horákové.

Rozsudek nad Miladou Horákovou Nejvyšší soud v roce 1968 zrušil, označil ho za nezákonný. Plné rehabilitace se politička dočkala až v roce 1990.

Její jméno nesou v Česku dvě desítky ulic, dvě náměstí a jeden sad.
A nově i celovečerní film s výmluvným názvem - Milada. Ten je výrazným způsobem orámován celkem 10 dopisy na rozloučenou, které Horáková napsala inkoustovou tužkou mezi 24. a 27. červnem 1950, tedy v posledních dnech svého života.