Pražské jaro 1968 z rakouského pohledu | Heinz Fischer debatoval s Pavlem Kohoutem

Spisovatel Kohout a bývalý rakouský prezident Fischer jsou dlouholetí přátelé, i proto se pódiová diskuze minulý čtvrtek nesla ve velmi uvolněném duchu, třebaže její téma tak lehké nebylo. Dopady pražského jara 1968 na rakouskou společnost a politiku nebyly a nejsou úplně zanedbatelné.

Především násilné potlačení pražského jara v srpnu 1968 mělo za následek, že několik desetitisícovek Čechoslováků hledalo útočiště u svých sousedů. Rakousko se ukázalo jako jeden z nejempatičtějších a nejrychleji reagujících států. Jen za první noc vydalo rakouské velvyslanectví v Praze přes negativní postoj rakouského ministerstva vnitra a zahraničí na pět tisíc víz.

Byl to tehdejší velvyslanec pozdější další rakouský prezident Kirchschläger, který se vzepřel a řekl, že sice Rakousko zůstává neutrální, ale nezapomíná na svoje humanitární povinnosti. Dohromady Rakousko vydalo na 70 tisíc víz československým občanům. Moderátor čtvrteční diskuze Mojmír Jeřábek, ředitel Českého centra ve Vídni to označil za jednu z „hvězdných hodin rakousko-českých vztahů“.

Pavel Kohout | Pražské jaro jako pohádka od bratří Grimmů s tragickým koncem

„Mně to celé dění okolo Pražského jara nesmírně zajímalo především proto, že jsem měl stále před očima dění v Maďarsku v roce 1956,“ řekl na začátek diskuze na českém velvyslanectví ve Vídni Heinz Fischer.

Fischer byl v roce 1968 v užším vedení SPÖ. Vystudovaný politolog a právník patřil spolu s Bruno Kreiskym a Bruno Aignerem k takzvané „svaté trojici Charty 77“, jak je spisovatel Pavel Kohout v rámci diskuze nazval. Všichni tři se neohroženě ve vedoucích pozicích znovu zasadili o pomoc československým občanům, tentokráte v období migrační vlny po Chartě 77.

„Jedním z důvodů, proč Rakousko bylo schopné i politicky reagovat na Pražské jaro bylo to, že všechny vládnoucí strany v té době byly demokratické a přísně antikomunistické,“ připomněl Heinz Fischer.

Role rakouské ORF

Pavel Kohout zase neopomněl zmínit, že zprávy o událostech pražského jara se dostaly ven do světa za vehementní pomoci rakouských žurnalistů a rakouského rozhlasu a televize. „Vždycky to byli Rakušané, kteří pomáhali. Ať už to byla válka na Balkáně nebo tehdejší situace v komunistickém Československu,“ glosoval také česko-rakouský spisovatel.

Heinz Fischer na samotném konci vyjádřil domněnku, že by možná bez událostí v Budapešti, Varšavě a v Praze vůbec žádného Gorbačova, a tudíž definitivního pádu SSSR, nemuselo být.

Text: Tereza Chaloupková