Pražské jaro 1968 z rakouského pohledu | Heinz Fischer debatoval s Pavlem Kohoutem

Spisovatel Kohout a bývalý rakouský prezident Fischer jsou dlouholetí přátelé, i proto se pódiová diskuze minulý čtvrtek nesla ve velmi uvolněném duchu, třebaže její téma tak lehké nebylo. Dopady pražského jara 1968 na rakouskou společnost a politiku nebyly a nejsou úplně zanedbatelné.

Především násilné potlačení pražského jara v srpnu 1968 mělo za následek, že několik desetitisícovek Čechoslováků hledalo útočiště u svých sousedů. Rakousko se ukázalo jako jeden z nejempatičtějších a nejrychleji reagujících států. Jen za první noc vydalo rakouské velvyslanectví v Praze, přes negativní postoj rakouského ministerstva vnitra a zahraničí, na 5 tisíc víz.

Velvyslankyně Ivana Červenková vítá hosty diskuze.

ZÚ Vídeň

Byl to tehdejší velvyslanec, pozdější další rakouský prezident Kirchschläger, který se vzepřel a řekl, že sice Rakousko zůstává neutrální, ale nezapomíná na svoje humanitární povinnosti. Dohromady Rakousko vydalo na 70.000 víz československým občanům. Moderátor čtvrteční diskuze, Mojmír Jeřábek a ředitel Českého centra ve Vídni, to označil za jednu z „hvězdných hodin rakousko-českých vztahů“.

Pavel Kohout | Pražské jaro jako pohádka od bratří Grimmů s tragickým koncem

„Mně to celé dění okolo Pražského jara nesmírně zajímalo, především proto, že jsem měl stále před očima dění v Maďarsku v roce 1956,“ řekl na začátek diskuze na českém velvyslanectví ve Vídni Heinz Fischer.

Heinz Fischer (úplně vlevo), Pavel Kohout a Mojmír Jeřábek (úplně vpravo).

ZÚ Vídeň

Fischer byl v roce 1968 v užším vedení SPÖ. Vystudovaný politolog a právník patřil spolu s Bruno Kreiskym a Bruno Aignerem k takzvané „svaté trojici Charty 77“, jak je spisovatel Pavel Kohout v rámci diskuze nazval. Všichni tři se neohroženě ve vedoucích pozicích znovu zasadili o pomoc československým občanům, tentokráte v období migrační vlny po Chartě 77, která ale nutně souvisela už s předešlými událostmi, včetně pražského jara 1968.

„Jedním z důvodů, proč Rakousko bylo schopné i politicky reagovat na Pražské jaro bylo to, že všechny vládnoucí strany v té době byly demokratické a přísně antikomunistické,“ připomněl Heinz Fischer.

Role rakouské ORF

Pavel Kohout zase neopomněl zmínit, že zprávy o událostech pražského jara se dostaly do světa ven za vehementní pomoci rakouských žurnalistů a rakouského rozhlasu a televize. „Vždycky to byli Rakušané, kteří pomáhali. Ať už to byla válka na Balkáně nebo tehdejší situace v komunistickém Československu,“ glosoval také česko-rakouský spisovatel.

hosté debaty na českém velvyslanectví

ZÚ Vídeň

Heinz Fischer na samotném konci vyjádřil domněnku, že by možná bez událostí v Budapešti, Varšavě a v Praze vůbec žádného Gorbačova, a tudíž definitivního pádu SSSR, nemuselo být.

Text: Tereza Chaloupková