Jana Starek a pocit tak zvané nové svobody

Letos si připomínáme mimo jiné i 50. výročí pražského jara, které svého času pro mnohé znamenalo víru v lidskost a naději v uvolnění jak v politickém životě, tak i na úrovni mezilidských vztahů. Podle historičky Jany Starek umožňovaly momenty tohoto období „mnohým lidem úplně nové myšlení, uvědomění si toho, že by mohlo existovat to, co Václav Havel později nazval životem v pravdě.“

On demand | Rádio Dráťák | 23.4.2018

Právě v dubnu 1968 byl schválen liberální Akční program KSČ, snaha o reformu socialistického zřízení v bývalém Československu. Ta měla zasáhnout nejen hospodářskou sféru, ale i politickou a sociální. Dnes se v čase vrátíme do Prahy do onoho převratného roku s historičkou, překladatelkou a publicistkou Janou Starek, působící ve Vídeňském Wiesenthalově ústavu pro výzkum holocaustu.

Historička Jana Starek se nazpět do Prahy dostala se svými rodiči v září roku 1967. Předtím s nimi žila tři roky ve Vídni. Nebyla jediná, která zažívala nejen politické změny, které se promítaly v každodenním životě, ale i proměny v lidském jednání. Vypadalo to, že člověk se zase bude moci chovat přirozeně a upřímně. Tenkrát čtrnáctiletá Jana Starek zakusila na vlastní kůži prolomení cenzury v Československu a mohla tak i z médií čerpat o něco demokratičtější myšlenky a názory: „Bylo pro mě úplně novým zážitkem sledovat velmi otevřené diskuze, kdy zástupci Komunistické strany Československa, ale také různých organizací byli konfrontováni, téměř bombardováni desítkami otázek ze strany nejen mladých lidí, ale i čím dál tím více frustrovaných spoluobčanů, kteří nesli toto hnutí, které se snažilo o větší liberalizaci, demokratizaci.“

„Někteří lidé se po revoluci divili, proč nemáme pouze jednu stranu. Již skoro roční zkušenost jim dala dostatečnou odpověď v tom smyslu, že mnoho stran je sice čert, jedna strana však by byla ďábel.“ Citace publicisty Jiřího Lederera z úvodníku novin Hlas, dubna roku 1946. Tohoto ďábla v podobě masové všelidové strany, čítající okolo 2 milionů členů těsně před listopadovým zvratem roku 1989, se nakonec potlačit podařilo.

I když roku 1968 nebyli školačky a školáci nuceni se prvního máje povinně zúčastnit, tak se mnozí přece jen na oslavy Svátku práce ze zájmu podívat přišli, tak jako v případě Jany Starek: „To bylo skutečně něco úplně nového. Byla to úplně jiná atmosféra. Bylo to daleko uvolněnější a především už se ukazovaly první nápisy, které s sebou lidé nesli neohroženě, ale především právě celá ta společnost se nacházela v úplně nové fázi, spojeno samozřejmě s optimismem, že se podaří v tom pokračovat. Retrospektivně viděno to byla samozřejmě iluze, protože ta strana komunistická nadále diktovala, co se má dít a co ne.“

Dnešním hostem rádia Dráťák je Jana Starek, mimo jiné například spoluzakladatelka Mezinárodní helsinské federace pro lidská práva. Na pozvání Bregenzského festivalu – Fóra Alpbach v srpnu 1968, se spolu s rodiči ocitá v Rakousku. Její otec, publicista a překladatel, v Alpbachu přednáší. Ráno 21. srpna je probouzí rozrušená recepční hotelu se zprávou o invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Proto se následně přesouvají do Vídně, pak do Itálie a poté se Jana Starek vrací do Vídně studovat, díky čemuž částečně začíná poznávat zdejší českou menšinu.

Podle Jany Starek měl obrodný proces pražské jaro velmi důležité prvky k možnému uvolnění ze spárů komunistické totality, avšak bylo na základě geopolitické situace jak v Evropě, tak světě, odsouzeno k záhubě: „Dřív nebo později by padla část toho názvu socialismus s lidskou tváří, protože ta lidská tvář nepotřebuje nutně socialismus těch 60. let. Leč tenkrát to bylo ještě předčasné, aby toto větší část obyvatelstva pochopila.“ Každopádně to byl podle ní jeden ze signálů ostatním státům, že československá společnost není úplně slepá a že se chce angažovat.

Naším příštím hostem bude Helena Basler, předsedkyně Kulturního klubu Čechů a Slováků v Rakousku, se kterou budeme v našem velkém tématu o pražském jaru pokračovat.

Kulturní tipy

V Českém centru ve Vídni je právě k vidění výstava českého fotografa Roberta Vana nazvaná „Memories“. Retrospektivní ukázky celoživotního umělcova díla tu budou vystaveny do 1. června. Můžete si je přijít prohlédnout do 1. vídeňského okresu, na adrese Herrengasse 17.

Na stejné adrese proběhne u příležitosti 150. výročí narození významného slovenského architekta Dušana Jurkoviče přednáška o jeho nezaměnitelné tvorbě, inspirované lidovou architekturou. Akce proběhne 24. dubna v 18:30 a přednášet zde bude česko-rakouský architekt, teoretik architektury, kulturní publicista a kurátor výstav Jan Tabor.

Připomínáme už běžící výstavu „Život a dílo spisovatele Karla Čapka“ k příležitosti 100. výročí založení Československé republiky a 80. výročí smrti slavného spisovatele. Do výstavních prostor Galerie auf der Pawlatsche Institutu slavistiky Univerzity Vídeň se můžete přijít podívat ještě do 4. května do Spitalgase 2-4 v 9. vídeňském okrese.

A na divadelní představení úspěšné komedie Evžena Bočka „Poslední aristokratka“ v podání herců pražského divadla Na Jezerce v režii Arnošta Goldflama se můžete vydat 16. května od 19:00 hod. do školy Komenský na Sebastianplatzu 3 ve 3. vídeňském okrese.

Rozhovor s historičkou Janou Starek si poslechněte v magazínu Dráťák. Vysíláním, které připravila Pavla Rašnerová, Vás provede Pavlína Woodhams. Novinky připravila Tereza Chaloupková.