Janýr a Libanský: Čechoslováci se nechtěli dělit

Na rozdělení Československa před 25 lety vzpomínají v magazínu Rádia Dráťák dva vídeňští Češi Přemysl Janýr a Abbé Libanský. Oba signatáři Charty 77 sledovali dění ve své rodné zemi z Vídně.

On demand | Rádio Dráťák Magazín | 9.10.2017

Přemysl Janýr žije a podniká od roku 1978 ve Vídni. I z exilu se však vždy zajímal, co se v Československu děje. „Většina Čechů a Slováků byla pro zachování státu. Větší země měla přece lepší perspektivy než dvě malé,“ domnívá se Janýr.

Podle posledních statistik dnes polovina Čechů, hodnotí rozdělení Československa negativně. Mnoho rodin bylo smíšených, obyvatelé si navzájem jazykově rozuměli, nově vzniklé hranice tehdy vnesly do společnosti rozpaky, zvláště v jejich blízkém okolí. Obyvatelé Československa však nemohli v samotné otázce rozdělení Československa spolurozhodovat. „Slováci měli důvodný pocit, že se o nich rozhoduje jinde. Zatímco Češi v podstatě Slováky nebrali jako samostatnou národnost na vědomí,“ vzpomíná.

Abbé Libanský odešel do Vídně v rámci akce Asanace roce 1982. Dodnes zde žije a živí se jako nezávislý umělec a fotograf. Opustil však Československo ještě v době jeho celistvosti, a proto prý i nadále zůstává Čechoslovákem. „Mně ty hranice poškodily. Zůstaly mi v hlavě od dob komunismu,“ říká Libanský.

Vídeňsko-český umělec Abbé Libanský se věnuje tvorbě landartových projektů. V minulosti narážel také na vztahy česko-rakouské. Například na pomezí hranic obou zemí se v roce 2002 snažil vymezit proti tehdejšímu chování politiků tím, že na hraniční čáru postavil 250 hlav prezidenta Edvarda Beneše. Měly symbolizovat znovu obnovené téma poválečných Benešových dekretů. Při vstupu České republiky do Evropské unie zase nechal u hranic vysázet záhon z dvou set lopat, kterými jdou Češi sebrat Rakušanům práci.

Celé rozhovory si poslechněte v pořadu Rádio Dráťák Magazín. Témata připravila Tereza Chaloupková. Pořadem posluchače provede Pavlína Woodhams.