Rakouská solidarita Čechoslovákům

Rakousko hrálo v 70. a 80. letech minulého století v dějinách Československa podstatnou roli. Pomohlo se zde usadit několika stům pronásledovaným chartistům s rodinami. Nejen o Výboru solidarity s ČSSR diskutovali v Divadelním muzeu ve Vídni historička Jana Starek, ředitel Divadla Brett ve Vídni Ludvík Kavín, bývalý mluvčí spolkového prezidenta Bruno Aigner a zakladatel klubu Nachtasyl Jiří Chmel.

On demand | Rádio Dráťák Magazín | 13.3.2017

Rakousko pomohlo Čechoslovákům už po srpnové invazi roku 1968, když jím procházel hlavní proud sta tisíců československých uprchlíků. Rakouská vláda v čele s kancléřem Bruno Kreiskym je tehdy přijala všechny bez ohledu na to, zda se později rozhodnou pro návrat. Na začátku 70. let pak založil Georg Breuer Výbor solidarity s ČSSR. „Neměli bychom na tuto skupinu lidí, kteří bez nároku na zisk pracovali pro rodiny pronásledovaných v Československu, byla to velmi rychlá a ojedinělá pomoc“ uvedla historička Jana Starek, která se zúčastnila vzpomínkového večera ve vídeňském Divadelním muzeu na téma role Rakouska na cestě ke svobodnému Československu.

Rádio Dráťák Magazín
13.3.2017 | 21:10 | Radio Burgenland Livestream

O Chartě 77 se v Rakousku dozvěděli velmi rychle. Hned 18. ledna 1977. A jelikož Bruno Kreisky prostřednictvím své politiky dobrých sousedských vztahů vymáhal důsledně dodržování lidských práv v ČSSR, okamžitě po zahájení štvanice normalizačním režimem chartistům nabídl v Rakousku politický azyl. Využilo toho okolo 400 osob. Členové Charty 77 hned po roce 1989 poslali děkovné dopisy Georgovi Breuerovi a jejich pomoc byla několikrát zdůrazněna nejen prezidentem Václavem Havlem.

Diskuze v Divadelním muzeu ve Vídni

České centrum Vídeň

V Divadelním muzeu ve Vídni diskutovala (zleva) historička Jana Starek, zakladatel klubu Nachtasyl Jiří Chmel, bývalý mluvčí spolkového prezidenta Bruno Aigner a ředitel Divadla Brett ve Vídni Ludvík Kavín.

Bruno Aigner na vzpomínkovém večeru hovořil o prvních exulantech, kterým pomáhal po jejich překročení československo-rakouské hranice. „Pavel Kohout až do poloviny 80. let pomáhal rodinám perzekvovaných Čechoslováků najít v Rakousku práci odpovídající jejich vzdělání,“ uvedl.

Účastníkem debaty v Divadelním muzeu byl také Jiří Chmel, signatář Charty 77 a zakladatel legendárního vídeňského klubu Nachtasyl. „Snažili jsme se sem přitáhnout alternativní scénu a pořádali jsme to, co bychom dělali doma,“ popsal Chmel v pořadu.

Vedle aktivit vlády Bruna Kreiského nebo Výboru solidarity s ČSSR se projevila pomoc ze strany Rakouska především na kulturní scéně. Rakouský Burgtheater pod vedením Achima Benninga angažoval vyhnané signatáře Charty 77 režiséra Pavla Kohouta a herce Pavla Landovského. Důležité bylo také pravidelné uvádění zakázaných her Václava Havla.

Díky přispívání československých exulantů jako Ivana Medka, Zdeňka Mlynáře, Přemysla Janýra nebo Ludvíka Kavína se Rakousko stalo nejdůležitějším zdrojem informací z československého disentu.

Hosty diskuze si poslechněte v pořadu Rádio Dráťák Magazín, kterým vás provede Pavlína Woodhams.