Pomníček pro průkopníky boje za lidská práva
Mezi Vánocemi a Novým rokem 1977 své podpisy pod text Charty 77 připojilo 242 lidí. Obálky s opisy Charty 77 měli Landovský, Vaculík a Havel v úmyslu rozeslat všem signatářům a originální podání odvézt do budovy právě zasedajícího Federálního shromáždění a na další oficiální místa, mimo jiné vládě a České tiskové kanceláři.
S humorem je líčena legendární automobilová honička s příslušníky Státní bezpečnosti po pražské Hanspaulce v reportáži Václava Havla, která doručení obálek překazila: „To přepadení za bílého dne se podobalo scéně z nějakého kriminálního filmu: kolemjdoucí lidé se zastavovali a pravděpodobně měli dojem, že jde skutečně o natáčení, neboť uprostřed chumlu mohli vidět obecně známou tvář Pavla Landovského. Když nás odváželi do Bartolomějské, pomyslel jsem si: To nám ten boj za lidská práva pěkně začíná...“
Český rozhlas | Filip Jandourek
Místo, kde byli i s prohlášením Charty 77 chyceni, bude od nynějška připomínat dočasný pomník. Instalace v podobě poštovních schránek, z nichž si lidé můžou vytahovat obálky s textem Charty 77, navrhli studenti Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni.
Podle jeho autora pomník symbolizuje, jak nesnadné bylo se k Chartě 77 za komunistického režimu dostat. „Chtěl jsem v koncepci ukázat, že dopisy byly i nebyly dříve neviditelné, a jak se o tom mluvilo a nemluvilo,“ řekl autor pomníku Martin Brůha.
V deníku komunistické strany Československa - v Rudém právu už 7. ledna vyšel první článek o chartě a o jejích signatářích s titulkem „Čí je to zájem“. Známý článek „Ztroskotanci a samozvanci“, který charakterizoval signatáře jako „sluhy a agenty imperialismu, zaprodance, sionisty“ a podobně, pak vyšel v Rudém právu 12. ledna 1977.
Lidovky | Tomki Němec
Ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Zdeněk Hazdra v projevu řekl, že nebýt lidí, kteří stáli za Chartou 77 a podobnými iniciativami, které prosazovaly základní lidské svobody a občanská práva, nebyla by dnes svoboda tak samozřejmá.