Rostislav Marek: Připomínejme, že žijeme ve svobodě

Už několik měsíců si Česko připomíná 25. výročí od sametové revoluce a pádu tehdejšího komunistického režimu v Československu. Jak na poslední události, které významně změnily historii naší země, vzpomínají se čtvrtstoletí dlouhým odstupem pamětníci a někteří přímí aktéři revoluce?

On demand | Rádio Dráťák Novinky | 18.5.2015

První z nich je Monika McDonagh-Pajerová, studentská vůdkyně sametové revoluce z roku 1989, někdejší aktivistka, nyní vysokoškolská pedagožka a předsedkyně občanského sdružení ANO pro Evropu. Jako reprezentantka Svazu socialistické mládeže připravovala studentskou demonstraci 17. listopadu 1989 na Albertově. Své autentické svědectví o společenských a politických poměrech za normalizace, o opatrném politickém tání v závěru 80. let a pádu totalitního režimu sepsala do knihy Vemte s sebou květinu!

Rádio Dráťák Novinky
18.5.2015 | 21:10 - 21:20 hod.
Radio Burgenland | Livestream

„Jsem přesvědčena o tom, že je důležité si připomínat českou historii. Lidé dnešní generace by si mohli říci, že když to bylo možné tehdy, i my bychom mohli něco malého zlepšit v současném životě České republiky,“ tvrdí Pajerová.

Monika Pajerová

lidovky.cz

Loňský 17. listopad se v řadě míst regionu nemohl obejít bez pietního aktu. Například na zlínském náměstí se sešlo asi 150 lidí, aby tu společně zavzpomínali či zapálili svíčku. Nechyběla mezi nimi řada tehdejších disidentů a dalších lidí, kteří se v listopadu zapojili do celospolečenského dění. Vůdčí osobností zdejšího Občanského fóra se stal etnograf Karel Pavlištík.

Program zformuloval spisovatel František Bobák do symbolických dračích hlav, které bylo potřeba utnout. Jednou z nich byl například požadavek odstoupení komunistické vlády nebo odstranění sochy Klementa Gottwalda. „Je potřeba si uvědomit, co hnalo ty lidi v té době a hledat motivy, které je potřeba, aby hnaly vývoj společnosti dobrým směrem. Nestačí jen naříkat a nadávat na to, co je,“ řekl Karel Pavlištík.

Zlínské jaro 2015

zlinskejaro.cz

Revoluční myšlenky v Praze pocházely zejména od mladých lidí nebo umělců. Nejinak tomu bylo i ve Zlíně, kde se do dění zapojili i herci z tehdejšího Divadla pracujících, dnes Městského divadla. Pořádali manifestace na náměstí s názvem „živé noviny", neboť jejich účastníci tu dostávali aktuální a pravdivé informace. Později vedli herci v divadle s diváky živý dialog pod titulem „byli jsme a budem,". Listopadová revoluce v tehdejším Gottwaldově, začala den po brutálním policejním zásahu na pražské Národní třídě. Text výzvy ke stávce divadelníků přečetl divákům herec Rostislav Marek. Další den už se představení nekonalo. Diskutovalo se s diváky, herci četli Skácelovy verše, přestože bylo divadlo obstoupeno příslušníky VB. Večer 20. listopadu se už na nádvoří divadla sešly dvě stovky lidí se svíčkami. „To, že žijeme ve svobodě a že máme český stát, který funguje a má spoustu dobrých lidí a bohatství, to by se mělo připomínat nové generaci,“ řekl Marek.

Největší demonstraci Zlín zažil při generální stávce 27. listopadu, kdy desítky tisíc lidí zaplnily náměstí i okolní ulice. Něco podobného se už opakovalo jen jednou – 16. prosince, když do města přijel z Kanady Tomáš Baťa junior. Komunisté pod tlakem postupně opouštěli své posty a otevřely se hranice. Před Vánocemi roku 1989 vyrazily tisíce Zlíňanů poprvé na Západ, do Vídně jezdily autobusy v celých kolonách.

Celý pořad uslyšíte dne 18.5.2015 a provede vás jím Pavlína Woodhams.